ECLI:CZ:US:2005:4.US.293.05
sp. zn. IV. ÚS 293/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 31. května 2005 v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Malenovice 205, Frýdlant nad Ostravicí, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2005, č. j. 8 Co 43/2005 - 81, a proti výroku II., III.a IV. usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2004, č. j. 33 C 142/2003 - 72, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných výroků usnesení Okresního soudu v Ostravě a usnesení Krajského soudu v Ostravě, neboť má za to, že těmito rozhodnutími obecné soudy zasáhly do jeho základních práv a svobod garantovaných čl. 4 odst. 1 a odst. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše citovaným usnesením soud nalézací zastavil řízení ve věci vyklizení nemovitosti (výrok I.). Dále soud rozhodl, že stěžovatel (jako žalobce) je povinen zaplatit prvému žalovanému na nákladech řízení částku 3.950 Kč k rukám jeho právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.). Dále soud určil, že stěžovatel a druhá žalovaná vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a že po právní moci tohoto rozhodnutí bude stěžovateli vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši
1.000 Kč z účtu Okresního soudu v Ostravě (výrok IV.).
Proti výrokům II., III. a IV. výše citovaného usnesení nalézacího soudu podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl v záhlaví citovaným usnesením soud II. stupně tak, že usnesení I. stupně v napadené části potvrdil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti zrekapituloval průběh řízení před obecnými soudy a uvedl, že je přesvědčen o vadném postupu obecných soudů. Jak uvádí, obecné soudy svým postupem porušily jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť stěžovatel jako vlastník předmětných nemovitostí podal žalobu důvodně, přestože tyto nemovitosti užívali žalovaní, nevyklizoval je, a přesto mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Dále tvrdí, že v řízení před obecnými soudy byl porušen čl. 38 odst. 2 Listiny, když se nemohl v rámci řízení u odvolacího soudu k podanému návrhu ústně vyjádřit, když nebylo v této věci nařízeno jednání a dále čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny stanovením povinnosti stěžovateli hradit náklady řízení prvnímu žalovanému, ačkoliv žaloba stěžovatele byla podána důvodně. Stěžovatel také namítá zásah do vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny, který shledává v tom, že převod nemovitostí v době vedení soudního sporu o vyklizení nemovitosti vedl ke zpětvzetí žalobního návrhu pro ztrátu aktivní legitimace a v konečném důsledku k neúspěchu v soudním sporu. Vzhledem k výše uvedenému stěžovatel Ústavnímu soudu navrhuje, aby svým nálezem zrušil v záhlaví citované usnesení soudu I. stupně ve výrocích II., III. a IV. a usnesení soudu II. stupně.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
Namítá-li stěžovatel v ústavní stížnosti zásah do jeho práva na spravedlivý proces, resp. porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že k porušení práva zakotveného v tomto ustanovení by došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., Praha, C. H. Beck 1994, str. 273). Ústavní soud po prostudování obou napadených rozhodnutí obecných soudů nezjistil, že by stěžovateli bylo nějak bráněno dovolávat se svých práv u obecných soudů. Právě naopak stěžovatel svým postupem, tj. zpětvzetím žaloby způsobil, že bylo řízení zastaveno. Další argumenty stěžovatele, o nichž má za to, že podporují jeho tvrzení o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jsou v podstatě opakováním námitek, které uplatnil již v podaném odvolání a jimiž se odvolací soud ve svém rozhodnutí zabýval. Samu okolnost, že těmto námitkám odvolací soud nepřisvědčil, nelze v žádném případě považovat za porušení práva na soudní ochranu.
Namítá-li dále stěžovatel porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, tedy že se nemohl účastnit řízení o odvolání před soudem II. stupně, Ústavní soud k tomu uvádí, že k takovému zásahu nedošlo ani nemohlo dojít, neboť v případě, že se odvolání týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo předběžné vykonatelnosti, jednání není třeba nařizovat [srov. ustanovení §214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.].
Je tedy zřejmé, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy zakotvující právo na spravedlivé soudní řízení. Ústavní soud proto nemohl přisvědčit ani dalším námitkám stěžovatele ohledně porušení čl. 4 odst. 1, 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny.
Závěrem Ústavní soud konstatuje, že v konkrétní věci se nejedná o problém řešitelný na úrovni ústavního práva, nýbrž o přezkum řádné aplikace "jednoduchého" práva, k čemuž není Ústavní soud zásadně povolán. Může tak činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení základních práv stěžovatele, k čemuž v daném případě nedošlo.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud návrh stěžovatele dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2005
Michaela Židlická
předsedkyně senátu