ECLI:CZ:US:2005:4.US.317.05
sp. zn. IV. ÚS 317/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 15. června 2005 v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Mgr. P. P., zastoupeného JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem Kamenická 836, Kamenický Šenov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 61 To 115/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše citovaného usnesení, neboť se domnívá, že jím i řízením mu předcházejícím byl porušen v jeho neprospěch zákon.
V záhlaví citovaným rozhodnutím bylo rozhodnuto, že podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu se napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 25 T 136/2001, zrušuje a znovu stížnostní soud rozhodl tak, že podle §45a odst. 4 tr. zák. se přeměňuje trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin uložený stěžovateli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 25 T 136/2001, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 9 To 282/2002, na trest odnětí svobody v trvání 75 dnů. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl stěžovatel pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítá, že samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 7 JUDr. Rudolf Šídlo nerespektoval ustanovení §45a odst. 2 tr. zák. a při ukládání trestu obecně prospěšných prací nepřihlédl ke stanovisku pachatele a k možnosti uložení tohoto trestu. Stěžovatel je toho názoru, že uložením trestu obecně prospěšných prací bylo porušeno ustanovení čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a rovněž i ustanovení čl. 9 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud v záhlaví citované usnesení v celém rozsahu zrušil s odůvodněním, že původně uložený trest obecně prospěšných prací byl v přímém rozporu s ústavním pořádkem ČR. Protože z bezpráví nemůže přeměnou vzniknout právo, je také přeměněný trest odnětí svobody neústavní a nezákonný. Stěžovatel je dále toho názoru, že vinou zbytečných průtahů samosoudce Šídla byla zmeškána lhůta uvedená v §45a odst. 4 tr. zák. a trest obecně prospěšných prací je v důsledku toho nevykonatelný. Ústavní soud by dle něj měl konstatovat, že je nucen od výkonu trestu upustit a trest odsouzenému zahladit.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Jako takový není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout právě tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
Ústavní soud dále dodává, že není oprávněn rozhodovat o vině a trestu stěžovatelů, nicméně je oprávněn posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nedošlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod.
Po prostudování napadeného rozhodnutí, rozhodnutí soudu I. stupně i dalších rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 T 136/2001 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 Ústavní soud konstatuje, že shledal ústavní stížnost stěžovatele nedůvodnou. K tomu uvádí následují.
Stěžovatel ústavní stížností ve skutečnosti nebrojí proti napadenému rozhodnutí Městského soudu v Praze, nýbrž proti rozhodnutím učiněným v řízení v trestní věci proti němu vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 136/2001. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 22. 4. 2002, č. j. 25 T 136/2001 - 187, byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ohrožování mravnosti podle §205 odst. 1 tr. zák. a trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. K odvolání stěžovatele soud II. stupně zrušil ve výroku o vině trestným činem ohrožování mravnosti podle §205 odst. 1 tr. zák., jakož i ve výroku o trestu, napadený rozsudek soudu I. stupně a znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. uložil stěžovateli podle §206 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Dále soud odvolací zprostil stěžovatele obžaloby pro skutek obžalobou kvalifikovaný jako trestný čin ohrožování mravnosti podle §205 odst. 1 tr. zák.
Aktuálně podanou ústavní stížností se stěžovatel vlastně domáhá zrušení výroku o uložení trestu obecně prospěšných prací. Ústavní soud v současnosti ovšem nemůže přezkoumat rozhodnutí, kterými byl stěžovateli uložen takový trest, a která předcházela napadenému rozhodnutí, neboť jde o dvě odlišná řízení, i když svým způsobem na sebe navazující. Ústavní soud navíc zjistil, že proti odsuzujícím rozsudkům a proti druhu uloženého trestu již stěžovatel před Ústavním soudem brojil, přičemž obě jeho ústavní stížnosti byly odmítnuty - první pro neodstranění vad podání a druhá pro opožděnost. Ústavní soud se tedy mohl zabývat pouze otázkou, zda napadeným rozhodnutím, resp. řízením mu předcházejícím nebylo zasaženo do základních práv stěžovatele. V daném případě však Ústavní soud nezjistil v postupu obecných soudů žádné porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti. Nelze totiž spatřovat zásah do základních práv stěžovatele v tom, že obecný soud řádně aplikoval příslušná ustanovení trestního zákona. Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Toliko jako obiter dictum považuje Ústavní soud za nutné uvést, že námitky stěžovatele vztahující se k odsuzujícímu rozsudku, resp. k druhu uloženého trestu jsou opodstatněné. Z vyžádaného spisového materiálu je zřejmé, že stěžovatel v řízení několikrát dal najevo, že uložený trest obecně prospěšných prací nevykoná. Dle ustanovení §45a odst. 2 tr. zák. má soud při ukládání trestu obecně prospěšných prací přihlédnout ke stanovisku pachatele, což se v daném případě nestalo. Negativní postoj stěžovatele k uloženému trestu obecné soudy (především však soud odvolací) zcela opominuly vzít v úvahu, což znamená, že již ve chvíli odsouzení byl ukládán de facto nepodmíněný trest, pro který nebyl za daných okolností případu dán zákonný důvod. Jelikož se však sám stěžovatel svým postupem zbavil možnosti přezkoumání tohoto postupu obecných soudů Ústavním soudem, nezbývá mu než věc řešit cestou podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, příp. žádostí o milost (agraciací).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2005
Michaela Židlická
předsedkyně senátu