ECLI:CZ:US:2005:4.US.322.05
sp. zn. IV. ÚS 322/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. června 2005 o ústavní stížnosti M. F., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2005, čj. 29 Odo 428/2004-103, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 31. 5. 2005 se stěžovatelka domáhá přezkoumání shora označeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2003, čj. 14 Cmo 156/2003-81, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jí bylo doručeno dne 4. 3. 2005.
Dříve než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu) tedy mj. též to, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení Uvedená lhůta je lhůtou procesní a současně lhůtou, jež nemůže být prominuta ani prodloužena.
Byl-li v projednávaném případě napadený rozsudek Nejvyššího soudu ČR doručen stěžovatelce, jak sama uvádí, dne 4. 3. 2005, šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula dnem 3. 5. 2005. Ústavní stížnost stěžovatelky podaná k poštovní přepravě dne 6. 6. 2005 byla tedy podaná po lhůtě stanovené zákonem.
Podle ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Stěžovatelka napadá ústavní stížností kasační rozsudek Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo k dovolání žalovaného (Správního bytového družstva Nový domov) zrušeno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatelka tedy má možnost domáhat se ochrany svých práv v pokračujícím řízení před obecnými soudy a jí podaná ústavní stížnost je nepřípustná.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu, aniž by považoval za účelné vyzývat stěžovatelku k odstranění vady jejího podání spočívající v absenci právního zastoupení, neboť i odstranění této vady by na uvedených závěrech Ústavního soudu ničeho nezměnilo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. června 2005
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj