ECLI:CZ:US:2005:4.US.387.05
sp. zn. IV. ÚS 387/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelů M. H., a S. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 8 Nc 1424/2002, a výzvě Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 35 Co 551/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 7. 7. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Okresního soudu v Liberci, jímž byl jejich syn, L. H., zbaven způsobilosti k právním úkonům. Stěžovatelé dále požadovali, aby jim v této souvislosti byla Ústavním soudem přiznána náhrada nemajetkové újmy.
Stěžovatelé svou ústavní stížností napadli i výzvu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 35 Co 551/2005, jíž byli požádáni o sdělení, zda setrvávají na svém stanovisku, že nechtějí být ustanoveni opatrovníky L. H. V přípisech ze dne 14. 7. 2005, 22. 7. 2005 a 1. 8. 2005 poté stěžovatelé Ústavnímu soudu navrhli, aby byla jejich ústavní stížnost předložena Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.
Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda splňuje veškeré formální i obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost byla částečně podána osobami zjevně neoprávněnými a částečně k jejímu projednání není Ústavní soud příslušný. Dle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Stěžovatelé nebyli účastníky řízení, jež předcházelo vydání rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 8 Nc 1424/2002, nejsou tedy ani oprávněni podat vůči němu ústavní stížnost. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost v této části odmítnout podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Pokud jde o výzvu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 35 Co 551/2005, byl Ústavní soud nucen konstatovat, že není k projednání ústavní stížnosti, směřující vůči takovému procesnímu úkonu, příslušný. Ústavní soud je při svém rozhodování vázán čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. V případě výzvy k vyjádření se nejedná o rozhodnutí, neboť jejím prostřednictvím není autoritativně rozhodováno o právech a povinnostech osob, ani o jiný zásah orgánu veřejné moci, neboť za ten je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu možno považovat převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok orgánu vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům "takového zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, případně nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 62/95, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, nález č. 78, str. 243 a násl.). Výzva k vyjádření sama o sobě není způsobilá výše uvedené požadavky naplnit, proto Ústavní soud v této části ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. 10. 2005
Michaela Židlická
soudce zpravodaj