ECLI:CZ:US:2005:4.US.423.05
sp. zn. IV. ÚS 423/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. 8. 2005 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele M. P., o ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 22. 7. 2005 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako ústavní stížnost ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal České republice pokračovat v porušování jeho ústavně zaručených práv a aby jí přikázal obnovit stav před porušením tím, že stěžovateli bude umožněno podat ústavní stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2003, č. j. 2 T 3/2003-545. Stěžovatel rovněž z titulu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv požadoval přiznání náhrady škody ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Svůj návrh stěžovatel odůvodnil tím, že byl rozsudkem krajského soudu ze dne 22. 10. 2003, č. j. 2 T 3/2003-545, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výši osmnácti let. V důsledku nesprávného postupu krajského soudu, jenž ustanovil stěžovateli advokáta pro řízení před Ústavním soudem, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn, došlo posléze k opožděnému podání ústavní stížnosti a následně k jejímu odmítnutí usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 571/04. V nesprávném postupu krajského soudu spatřoval stěžovatel porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 a čl. 10 Ústavy, čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda byl návrh podán včas a zda splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti, vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak není.
Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele dle jeho obsahu a dospěl k závěru, že se jedná o žádost o navrácení lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 2 T 3/2003.
Čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny umožňuje uplatňovat státní moc pouze v případech, mezích a způsoby, jež stanoví zákon. S ohledem na ustanovení čl. 88 Ústavy ČR, dle nějž je Ústavní soud vázán při svém rozhodování zákonem o Ústavním soudu, a na ustanovení §72 zákona o Ústavním soudu, jež neumožňuje zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti prominout, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že k projednání takového návrhu není příslušný.
Totéž platí i ve vztahu k návrhu na přiznání náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, neboť tento nárok je třeba uplatnit v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Teprve v případě, že by oprávněný nárok na náhradu škody nebyl příslušnými orgány přiznán, mohl by se ten, jemuž byla náhrada škody odepřena, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež právní řád k ochraně jeho práv poskytuje, obrátit na Ústavní soud prostřednictvím ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání spočívající v absenci právního zastoupení a návrh odmítl dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. 8. 2005
Michaela Židlická
soudce zpravodaj