ECLI:CZ:US:2005:4.US.43.05
sp. zn. IV. ÚS 43/05
Usnesení
IV. ÚS 43/05
Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2005 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti P. T. D., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, AK se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2004, čj. 44 To 774/2004-75, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2004, čj. 0 Nt 4376/2004-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 8 odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1, 2 a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") napadá shora označené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým byl vzat do vazby podle ustanovení §67 písm. a), b) tr. řádu, a usnesení Městského soudu v Praze zamítající jeho stížnost proti tomuto rozhodnutí. V ústavní stížnosti uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání sice bylo přeloženo do vietnamského jazyka, avšak překlad byl po obsahové stránce nesrozumitelný, což dle jeho názoru způsobila nedostatečná znalost českého jazyka překladatelky ing. B. S., která byla pro tento důvod z funkce tlumočníka odvolána. Na žádost obhajoby policejní rada nechal přeložit usnesení jiným tlumočníkem a dne 19. 1. 2005 jej doručil stěžovateli. S odkazem na příslušná ustanovení tr. řádu má stěžovatel za to, že trestní stíhání bylo proti němu řádně zahájeno až dnem doručení správného překladu usnesení o jeho zahájení, a proto byl-li vzat do vazby již dnem 27. 9. 2004, stalo se tak nezákonně. Z tohoto důvodu žádá, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Obvodní soud pro Prahu 4 ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 15. 2. 2005, podepsaném předsedkyní senátu Nt, uvedl, že stěžovatel ve své výpovědi před soudem dne 27. 9. 2004 za přítomnosti tlumočníka N. K. K. prohlásil, že rozumí podstatě obvinění, jak vyplývá z č.l. 9 trestního spisu, od svého podílu viny se distancoval a námitky vznesené v ústavní stížnosti neuplatnil. Podle Obvodního soudu pro Prahu 4 obhajoba využila rozhodnutí Městského soudu v Praze Spr 2006/99 ve vztahu k tlumočnici ing. B. S. zcela účelově.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. Nt 4376/2004, vyplynulo, že proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestné činnosti podle ustanovení §163a odst. 1 tr. zákona (účast na zločinném spolčení), §246 odst. 1, 2, písm. a), d), 3 písm. b) tr. zákona (obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku) a §204 odst. 1, 2, 3 tr. zákona (kuplířství), které se měl dopouštět spolu ostatními spolupachateli nejméně od poloviny r. 2002 do doby zahájení trestního stíhání na území České republiky tím, že provozoval a řídil noční kluby či jiné nemovitosti, vedl evidenci o prostitutkách a zákaznících, obchodoval s ostatními spoluobviněným s prostitutkami a rozděloval finanční prostředky získané prostitucí. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl dne 27. 9. 2004 předveden před příslušného soudce, který rozhodl o jeho vzetí do vazby. Tomuto rozhodnutí předcházelo přibrání tlumočníka N. K. K. (č. 1136/96) a ustanovení obhájce Mgr. J. Z.. Stěžovatel byl poučen o svých právech podle §33 odst. 1 a §95 odst. 2 tr. řádu (text poučení byl v plném znění protokolován), tomuto poučení porozuměl a vzal ho na vědomí, což stvrdil svým podpisem. Vyjádřil rovněž, že rozumí sdělenému obvinění a že chce využít svého práva ve věci vypovídat, i když jemu ustanovený obhájce nebyl v jednací síni přítomen. Stěžovatel odmítl, že by se dopustil nějakého trestného činu tak, jak je uváděno v usnesení o zahájení trestního stíhání, a stručně charakterizoval svoji dosavadní činnost v České republice od svého příjezdu v roce 1996. Po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby stěžovatel uvedl, že proti němu podává stížnost, kterou blíže ani následně nikterak neodůvodnil. Z protokolu vyplývá, že jeho obsah byl hlasitě diktován a tlumočen do vietnamského jazyka přítomným tlumočníkem a že stěžovatel výslovně prohlásil, že s protokolací souhlasí, nevznáší námitky, nežádá opravu ani doplnění a nežádá překlad rozhodnutí o vzetí do vazby do vietnamského jazyka.
Stížnost stěžovatele Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením zamítl. Z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, že se se závěry Obvodního soudu pro Prahu 4 ohledně důvodů vazby útěkové a koluzní [§67 písm. a), b) tr. řádu] zcela ztotožnil.
Ústavní soud přezkoumal napadená usnesení z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je tvrzení, že stěžovatel byl vzat dne 27. 9. 2004 do vazby, aniž by proti němu bylo zákonným způsobem zahájeno trestní řízení. Stěžovatel nepovažuje písemný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 9. 2004 za řádně přeložený, neboť mu po obsahové stránce neporozuměl, ač připustil, že po jazykové stránce srozumitelný byl.
Podle relevantních ustanovení Listiny a Úmluvy, jejichž porušení stěžovatel namítá, má každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, právo na tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny), každý, kdo je zatčen, musí být seznámen neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, s důvody svého zatčení a s každým obviněním proti němu (čl. 5 odst. 2 Úmluvy) a každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo na bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví [čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy]. Ústavní soud při interpretaci těchto ústavních garancí sleduje jejich funkci, kterou v trestním řízení plní, a vychází z toho, že jejich smyslem je zajistit, aby účastník řízení neovládající jazyk, v němž řízení probíhá, tím nebyl znevýhodněn a mohl komunikovat s orgány činnými v trestním řízení v jazyce, kterému rozumí a kterým hovoří. I podle stávající judikatury Evropského soudu pro lidská práva má pomoc tlumočníka umožnit, aby se obviněný seznámil se skutečnostmi, na nichž je založeno obvinění, a aby při své obraně mohl soudu poskytnout vlastní verzi toho, z čeho je obviňován. Podle Evropského soudu pro lidská práva ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. a), e) Úmluvy nespecifikují, že relevantní informace by měly být poskytovány písemně, či v případě cizince písemně přeloženy; postačí, když je obžalovaný dostatečně informován o obžalobě prostřednictvím poskytnutého ústního vysvětlení obžaloby (srov. Kamasinski v. Austria, 1989).
V projednávaném případě bylo pro Ústavní soud rozhodující zjištění, že stěžovatel před Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 27. 9. 2004 výslovně prohlásil, že sdělenému obvinění rozumí a následně na něj adekvátním způsobem reagoval. Z protokolu (č.l. 8-11) nevyplývá nic, co by svědčilo o tom, že stěžovatel nebyl s to pochopit (z důvodu jazykové bariéry), oč v jeho věci jde. Za daných okolností případu tedy Ústavní soud považuje poskytnutou tlumočnickou pomoc stěžovateli při zahájení trestního stíhání za přiměřenou. Tento závěr je pak rozhodující i pro zjištění, že stěžovatel byl omezen na osobní svobodě vazbou po řádně zahájeném trestním stíhání, tedy v souladu s ústavními garancemi ve smyslu čl. 8 odst. 2 Listiny, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy. Ústavní soud se usnesením o zahájení trestního řízení nezabýval, neboť nebylo předmětem projednávané ústavní stížnosti (a podle interní evidence Ústavního soudu ani žádné jiné ústavní stížnosti). K argumentaci stěžovatele s tímto usnesením spojenou a podloženou odkazy na konkrétní ustanovení tr. řádu, kterými je v zákonné rovině realizována ústavní garance práva na tlumočníka, Ústavní soud pouze obecně připomíná, že efektivní ochrana lidských práv musí být prosta jakéhokoliv formalismu, a proto i tato ustanovení jednoduchého práva je třeba interpretovat v duchu zásad shora vyložených.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel žádné jiné námitky proti vazebním rozhodnutím nevznesl a tato z hlediska obecného rámce ústavního přezkumu zcela obstála, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 31. května 2005
Michaela Židlická
předsedkyně senátu