ECLI:CZ:US:2005:4.US.465.05
sp. zn. IV. ÚS 465/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. P. A., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Nejtkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 4, Jeremenkova 88, směřující proti usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 22. června 2005, č.j. 2 VZv 5/2004-1409 a Policie ČR, útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odboru řízení odhalování a dokumentace korupce a finanční kriminality ze dne 18. dubna 2005, ČTS: OKFK-12/8-I-2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včasným podáním napadl navrhovatel postup orgánů činných v trestním řízení. Domáhal se, aby Ústavní soud zrušil shora označené rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost navrhovatele proti shora popsanému rozhodnutí policejního orgánu, kterým bylo vyčleněno, mimo jiné, i jeho stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu podle ustanovení §250b odst. 2 a 5 trestního zákona z trestní věci vedené proti Ing. J. K. a Ing. L. P.
Navrhovatel uvedl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno z důvodu jeho spoluúčasti na projektu CREASE. Napadeným usnesením policejního orgánu však byl ze společného projednání vyloučen právě projekt CREASE. Ve vyloučené věci bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry podle ustanovení §248 odst. 1 a 4 trestního zákona, kterého se měl navrhovatel dopustit předstíraným uzavřením smlouvy o půjče. Tím měla společnosti vzniknout škoda ve výši 9,000.000,- Kč. Navrhovatel s takovými závěry nesouhlasil a tvrdil, že s prostředky nakládal v souladu se smlouvou o půjčce, což prokazoval i expertízou, kterou si nechal vypracovat. Dále uvedl, že podal návrh na zastavení trestního stíhání, kterému však Městské státní zastupitelství v Praze nevyhovělo, aniž by blíže uvedlo důvody. Namítal dále, že trestní stíhání má trvat pouze nezbytně nutnou dobu a v případě neopodstatněnosti by mělo být zastaveno, a to okamžitě, nikoliv s průtahy, jak je tomu v projednávané věci.
V postupu orgánů činných v trestním řízení spatřoval stěžovatel zásah do svého základního práva, zaručeného v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon. Trestní stíhání lze vést jen na základě zákona.
Ústavní soud pro posouzení věci užil i dalšího podání navrhovatele k Ústavnímu soudu, které je vedeno pod sp. zn. IV. ÚS 470/05, a dále si vyžádal vyjádření účastníka - Policie ČR, Správy hlavního města Prahy, které blíže popsalo okolnosti trestního stíhání.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "Zákon"), je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že v řízení, jehož byla účastníkem, bylo opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení §49 odst. 1 Zákona mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav. Není třeba dokazovat skutečnosti, které jsou Ústavnímu soudu známy z jeho činnosti (§49 odst. 2 Zákona). Podle ustanovení §75 odst. 1 Zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv přiznává.
Trestní stíhání je první fází v rámci trestního řízení, během které vyšetřovatel shromažduje informace a podklady nezbytné pro pokračování, případně zastavení, řízení. V jeho průběhu existuje řada nástrojů, které přísluší vyšetřovateli pro shromáždění podkladů a rovněž řada nástrojů které přísluší osobě trestně stíhané k ochraně jejich zájmů. Aplikace některých nástrojů je způsobilá přímo zasáhnout do základních práv s tím, že takový krok není v rámci trestního řízení napravitelný. Takový postup však bude výjimečný. Většina nástrojů používaných v rámci trestního řízení, a tedy i trestního stíhání, je ale jen dílčím krokem trestního řízení, který sám o sobě není způsobilý zasáhnout do základních práv. Přezkoumání této skupiny Ústavním soudem tak přichází v úvahu teprve po skončení trestního řízení.
V projednávané věci patří stěžovatelem namítané porušení jeho základních práv právě do skupiny věcí, které jsou oním dílčím krokem, jehož přezkoumání prozatím Ústavnímu soudu nepřísluší. Jinými slovy řečeno, shromaždované podklady mohou být kdykoliv shledány jako nedostatečné, což může vést například k zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) Zákona soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný.
S ohledem na uvedené okolnosti proto Ústavnímu soudu nezbylo, než posoudit podání stěžovatele jako nepřípustné, a proto návrh odmítl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2005
JUDr. Vlasta Formánková, v.r.
soudkyně zpravodajka