ECLI:CZ:US:2005:4.US.537.05
sp. zn. IV. ÚS 537/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. M. J., právně zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 7, Komunardů 36, směřující proti usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 22. června 2005, č.j. 2 VZv 5/2004-1409 a Policie ČR, útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odboru řízení odhalování a dokumentace korupce a finanční kriminality ze dne 18. dubna 2005, ČTS: OKFK-12/8-I-2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včasným podáním napadl navrhovatel postup orgánů činných v trestním řízení. Domáhal se, aby Ústavní soud zrušil shora označené rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost navrhovatele proti shora popsanému rozhodnutí policejního orgánu, kterým bylo vyčleněno, mimo jiné, i jeho stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu podle ustanovení §250b odst. 2 a 5 trestního zákona, ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona, z trestní věci vedené proti Ing. J. K. a Ing. L. P.
Navrhovatel uvedl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno z důvodu podezření spáchání trestného činu v souvislosti s poskytnutím revolvingového úvěru a uskutečněním tzv. operace CREASE, která byla napadenými usneseními vyloučena k samostatnému projednání. Podle policejního orgánu je vyšetřování revolvingových úvěrů v závěrečné fázi, ale naopak vyšetřování tzv. operace CREASE si vyžádá výslech cizích státních příslušníků, což si vyžádá delší časové období.
Tento postup však navrhovatel považuje za účelový, neboť věci jsou personálně i skutkově svázány a není vyloučeno v jejich budoucí opětovné spojení. Možné budoucí spojení provedené soudem ve věci rozdělené policejním orgánem považuje navrhovatel za rozporné s pravidly zákonného procesu, zaručené v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Vyloučením věci však byl navrhovatel na tomto právu zkrácen.
Ústavní soud pro posouzení věci užil i dalšího podání Ústavnímu soudu učiněném Ing. P. A., které je vedeno pod sp. zn. IV. ÚS 465/05, a dále si vyžádal vyjádření účastníka - Policie ČR a Vrchního státního zastupitelství v Praze. Účastníci řízení ve svých podáních blíže ozřejmili charakter napadeného rozhodnutí v rámci trestního řízení.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "Zákon"), je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že v řízení, jehož byla účastníkem, bylo opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení §49 odst. 1 Zákona mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav. Není třeba dokazovat skutečnosti, které jsou Ústavnímu soudu známy z jeho činnosti (§49 odst. 2 Zákona). Podle ustanovení §75 odst. 1 Zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv přiznává.
Trestní stíhání představuje první fází v rámci trestního řízení. Je na policejním orgánu, aby shromáždil veškeré podklady nezbytné pro řízení a postupoval s maximální mírou efektivity, tak, aby řízení mohlo v nezbytném čase být uzavřeno, případně zastaveno. Účastníkovi takového řízení přísluší procesní nástroje, jimiž může ovlivňovat rychlost či směřování postupu policejního orgánu. V řízení mohou nastat situace, které jsou způsobilé zasáhnout do základních práv přímo, s tím, že takový krok není v rámci trestního řízení napravitelný. Takové okolnosti jsou však v trestním řízení výjimečné (například otázky vazby).
Naproti tomu většina nástrojů používaných v rámci trestního řízení, a tedy i trestního stíhání, je pouze dílčím krokem v trestním řízení, který však sám o sobě není způsobilý zasáhnout do základních práv. Přezkum těchto nástrojů Ústavním soudem tak přichází v úvahu teprve po skončení trestního řízení.
V projednávané věci policejní orgán využil nástroje, který považoval v dané fázi řízení za efektivní, přičemž, jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení státní zástupkyně, nelze do budoucna vyloučit opětovné spojení věci u soudu, budou-li tomu okolnosti odpovídat.
Namítané porušení základních práv navrhovatele je právě ze skupiny dílčích kroků, jejichž přezkum Ústavnímu soudu v této fázi nepřísluší. V trestním řízení tak může nastat situace kdy budou kroky policejního orgánu, a například i napadená rozhodnutí přehodnocena s ohledem na nové, doposud neznámé okolnosti, což může vést například k zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby.
S ohledem na uvedené okolnosti proto Ústavní soud posoudil podání stěžovatele jako nepřípustné.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) Zákona soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, a proto soudu nezbylo, než návrh odmítnout tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2005
JUDr. Vlasta Formánková, v.r.
soudkyně zpravodajka