ECLI:CZ:US:2005:4.US.597.05
sp. zn. IV. ÚS 597/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci podání J. R., bez právního zastoupení, směřující proti postupu Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. července 2005, sp. zn. Spr. 139/2005, ve věci úkonu Okresního soudu v Přerově ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 474/2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podání navrhovatele J. R., v němž je uvedeno zastupování jeho bratrem M. R., obdržel Ústavní soud dne 6. září 2005. Navrhovatel brojí proti "rozhodnutí" Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. července 2005, tedy sdělení místopředsedkyně krajského soudu M. R. o výsledku prošetření jeho stížnosti. Bratr navrhovatele nebyl spokojen se způsobem vyřízení jeho stížnosti předsedkyní Okresního soudu v Přerově podanou na postup soudu ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 474/2004.
Dle navrhovatele se v soudním řízení jednalo o hrubý a nezákonný nátlak, když byl dotazován na pobyt účastníka řízení. Proto navrhl aby postup Okresního soudu v Přerově i Krajského soudu v Ostravě při vyřizování stížnosti byl Ústavním soudem označen za nezákonný a aby bylo proti viníkům zahájeno kárné řízení.
Ústavní soud si k věci vyžádal spis Okresního soudu v Přerově, vedený pod sp. zn. 8 C 474/2004, ze kterého zjistil, že předmětem řízení je žaloba matky navrhovatele proti synovi bývalé družky navrhovatele o určení majitele nemovitosti v Ostravě, Porubská 709/14. V řízení se nepodařilo soudu doručit soudní písemnost označenému žalovanému, a proto okresní soud požádal navrhovatele nejprve písemnou formou a následně prostřednictvím příslušníků justiční stráže o sdělení pobytu žalovaného, který měl uvedenu i adresu shodnou s navrhovatelem. Následně okresní soud usnesením ze dne 25. dubna 2005, č.j. 8 C 474/2004-33, ustanovil žalovanému opatrovníka.
Na postup soudu o zjišťování pobytu žalovaného podal stížnost M. R. Místopředsedkyně krajského soudu neshledala postup soudu I. stupně nedůvodným, neboť soud postupoval v souladu s ust. §128 o. s. ř. a tuto skutečnost oznámila písemně dne 7. 7. 2005 stěžovateli M. R.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "Zákon"), je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že v řízení, jehož byla účastníkem, bylo opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podle ustanovení §72 odst. 3 Zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení §72 odst. 5 Zákona lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
Podle ustanovení §75 odst. 1 Zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Na základě zjištěných skutečností je zřejmé, že postup obecného soudu, kterým se pokusil doručit označenému žalovanému písemnost, kterou navrhovatel považuje za porušující ústavní práva proběhlo nejpozději 16. března 2005, a zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti, plynoucí z ustanovení §72 odst. 5 Zákona, marně uplynula v pondělí 16. května 2005.
Pokud navrhovatel odvozuje ve svém podání lhůtu ode dne uvedeného v dopise ze dne 7. července 2005, a vychází přitom z ustanovení §72 odst. 3 Zákona, konstatuje Ústavní soud, že uvedená písemnost nemá charakter rozhodnutí v řízení, jehož by byl účastníkem. Současně je zjevné, že navrhovatel nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv přiznává, neboť stížnosti na postup Okresního soudu v Přerově podával jeho bratr M. R.
S ohledem na výše uvedené okolnosti nevyzval Ústavní soud navrhovatele k odstranění formálních vad podání.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) Zákona soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) Zákona soudce zpravodaj stejným způsobem odmítne návrh, je-li návrh podán někým zjevně neoprávněným. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) Zákona soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. Vzhledem k tomu, že návrh obsahoval všechna zde uvedená pochybení, nezbylo Ústavnímu soudu, než podání odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2005
JUDr. Vlasta Formánková, v.r.
soudkyně zpravodajka