ECLI:CZ:US:2005:4.US.646.05
sp. zn. IV. ÚS 646/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. října 2005 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti P. B., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 1 T 36/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost, jíž se domáhal zrušení svrchu označeného rozsudku, vydaného ve věci, v níž byl uznán vinným trestným činem krádeže (§247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák.).
Ústavní soud si vyžádal kopii rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 1 T 36/2005, ze které vyplývá, že stěžovatel se vzdal možnosti napadnout tento rozsudek odvoláním (§139 b) bb) tr. ř.). Tento rozsudek, který byl vydán ve zjednodušené podobě neobsahující odůvodnění (§314d odst. 3 tr. ř.), podle vyznačené doložky nabyl právní moci dne 27. 4.2005.
Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce. Ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní stížnost proti pravomocnému rozsudku, vůči němuž se stěžovatel vzdal práva podat odvolání, je nepřípustná.
Ústavní soud již výše připomněl podmínky přípustnosti ústavní stížnosti, která je zásadně přípustná k projednání Ústavním soudem až poté, kdy stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv jednotlivců, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci obecného soudnictví, vstupuje na scénu Ústavní soud přezkoumávající postup soudů toliko z hlediska zachování ústavnosti. Námitky vůči rozsudku obvodního soudu měl stěžovatel uplatnit nejprve v řádném opravném prostředku dostupném v systému obecného soudnictví, tedy podat odvolání. Pokud tak neučinil, nevyužil všech procesních prostředků k ochraně svého práva; taková situace Ústavnímu soudu nedovoluje meritorní přezkum stěžovatelova návrhu. Vzhledem k tomuto evidentnímu závěru shledal Ústavní soud nadbytečným vyzývat stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti, které mj. spočívaly v absenci právního zastoupení.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 13. října 2005
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj