ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.35.04
sp. zn. Pl. ÚS 35/04
Nález
Nález pléna Ústavního soudu ve složení JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Mucha, JUDr. Jan Musil, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Eliška Wagnerová a JUDr. Michaela Židlická ze dne 31. května 2005 sp. zn. Pl. ÚS 35/04 ve věci návrhu ministra vnitra na zrušení nařízení obce Psáry o stavební uzávěře, vydaného Zastupitelstvem obce Psáry dne 23. června 2003 (nález byl vyhlášen pod č. 301/2005 Sb.).
Nařízení obce Psáry ze dne 25. června 2003 o stavební uzávěře, vydané Zastupitelstvem obce Psáry na jednání Zastupitelstva obce Psáry dne 23. června 2003, se zrušuje.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace návrhu
Dne 13. července 2004 obdržel Ústavní soud návrh ministra vnitra JUDr. Stanislava Grosse na zrušení nařízení obce Psáry o stavební uzávěře, vydaného Zastupitelstvem obce Psáry dne 23. června 2003 a účinného ode dne 11. července 2003.
Předmětné nařízení obce o stavební uzávěře bylo schváleno na zasedání Zastupitelstva obce Psáry dne 23. června 2003. Stavební uzávěra byla vyhlášena pro část katastrálního území Psáry, tzv. lokalitu Třešňovka. Formální náležitosti pro platnost a účinnost nařízení podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, byly splněny.
Krajský úřad Středočeského kraje, který obdržel podnět na pozastavení účinnosti předmětného nařízení, dospěl k závěru, že uvedené nařízení je nezákonné a v rozporu s územním plánem obce, který určuje tuto lokalitu pro výstavbu. Proto zaslal podle ustanovení §127 odst. 1 a §124 odst. 1 zákona o obcích dne 27. srpna 2003 obci Psáry výzvu ke zjednání nápravy. Protože obec Psáry na základě této výzvy nápravu nezjednala, zaslal Krajský úřad Středočeského kraje návrh na pozastavení účinnosti napadeného nařízení Ministerstvu vnitra. Ministerstvo vnitra, které je podle ustanovení §127 odst. 1 ve spojení s §124 odst. 2 zákona o obcích příslušné pro dozor nad výkonem přenesené působnosti obce, shledalo, že nařízení je v rozporu se zákonem, a proto opatřením ze dne 5. května 2004 zahájilo správní řízení o pozastavení jeho účinnosti. Jelikož během správního řízení obec Psáry nezjednala nápravu, pozastavilo Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 23. června 2004 č. j. MS-791/2-2004 účinnost předmětného nařízení. Toto rozhodnutí nabylo účinnosti dne 25. června 2004 (dnem doručení písemného vyhotovení Obecnímu úřadu v Psárech).
Ve svém návrhu, podaném podle §64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a podle §124 odst. 3 zákona o obcích, Ministerstvo vnitra jako navrhovatel uvedlo, že orgány územní samosprávy jsou oprávněny podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zmocněny. V souladu s ustanovením §11 odst. 1 zákona o obcích může obec v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení obce, je-li k tomu zmocněna. Při vydávání nařízení se obec ve smyslu ustanovení §61 odst. 2 písm. a) zákona o obcích řídí zákony a jinými právními předpisy, mezi než patří rovněž právní předpisy obcí, tzn. obecně závazné vyhlášky a nařízení obce. Nařízení obce musí být tedy v souladu i s ostatními, již vydanými, právními předpisy obce. Podle ustanovení §33 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, může obec stavební uzávěru vyhlásit nařízením obce. Stavební uzávěra musí být v souladu s ustanoveními stavebního zákona a pro obec vyplývá povinnost zajistit při vydávání stavební uzávěry její soulad s cíli, záměry a dokumentací územního plánování. Podkladem pro vydání nařízení obce je podle §37 odst. 1 stavebního zákona územně plánovací dokumentace. Nařízení obce o stavební uzávěře obsahuje ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., o obecně technických požadavcích na výstavbu, (sic - pozn. red.: správně vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona) rozsah zákazu nebo omezení stavební činnosti, zejména pokud by mohla znemožnit budoucí využití území nebo jeho organizaci podle připravované územně plánovací dokumentace. Ministerstvo vnitra uvedlo, že plocha, která je předmětem stavební uzávěry, je již regulována územním plánem. Dne 29. července 1998 vydala obec Psáry obecně závaznou vyhlášku č. 3/98 o závazné části územního plánu sídelních útvarů Psáry, Horní a Dolní Jirčany pro katastrální území Psáry a Dolní Jirčany. Dne 25. března 2002 vydala obec Psáry obecně závaznou vyhlášku obce Psáry č. 4/2002, kterou se vyhlásila závazná část 1. změny územního plánu sídelních útvarů Psáry a Dolní Jirčany a kterou byla změněna vyhláška obce Psáry č. 3/1998 o závazné části územního plánu sídelních útvarů Psáry a Dolní Jirčany (dále jen "závazná část územního plánu"). Dne 10. října 2002 obec Psáry vyhlásila 2. změnu územního plánu obce obecně závaznou vyhláškou č. 6/2002, která se ovšem předmětných ploch nedotýká. Závazná část územního plánu určila předmětné plochy pro výstavbu rodinných domů. Jako doplňující podmínka je v pravidlech pro uspořádání území uvedeno, že pro plochy k bydlení je nutné před zahájením stavby zpracovat zastavovací studii nebo regulační plán. Změna územního plánu nebo regulativů jeho závazné části pak podléhá postupu stanovenému v ustanoveních §30 a §31 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Nařízení obce tak podle Ministerstva vnitra tím, že podle svého §1 stanovuje pro povolení výstavby vypracování a schválení regulačního plánu, nepřípustně mění regulativy funkčního a prostorového uspořádání území stanoveného územním plánem obce. Nařízení obce v rozporu se závaznou částí územního plánu obce podmiňuje nikoli zahájení, nýbrž povolení výstavby v lokalitě nejen vypracováním, ale i schválením regulačního plánu, a nepřipouští závaznou částí územního plánu obce stanovenou alternativní možnost vypracování zastavovací studie. Změna územního plánu obce nebo regulativů jeho závazné části přitom podléhá postupu stanovenému v ustanoveních §30 a §31 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Změna závazné části územního plánu obce je podle ustanovení §29 odst. 3 stavebního zákona vyhlašována obecně závaznou vyhláškou obce. Z výše uvedeného vyplývá, že nařízení obce je v rozporu s §61 odst. 2 písm. a) zákona o obcích a v rozporu s §10, §29 odst. 3, §30, §31 odst. 1 a 2, §37 odst. 1 a 2 a §39 stavebního zákona a jsou dány podmínky pro pozastavení jeho účinnosti.
II.
Rekapitulace vyjádření účastníků
Obec Psáry ve vyjádření místostarosty obce ze dne 8. října 2004 k návrhu na zrušení svého nařízení uvedla, že obecně nesouhlasí s tvrzením Ministerstva vnitra, že stavební uzávěru nelze vyhlásit v územích, které jsou schváleným územním plánem obce určeny k zástavbě. Takovýto výklad by popíral funkci stavební uzávěry. Na plochách, které nejsou určeny územním plánem k zástavbě, není třeba stavební uzávěru vyhlašovat. Pokud by byl přijat názor Ministerstva vnitra, neměla by stavební uzávěra žádný praktický smysl, protože na funkčních plochách, které jsou vymezeny územním plánem k zástavbě, by stavební uzávěru nebylo možné vyhlásit, a na jiných plochách toho není třeba. Ke konkrétnímu případu obec Psáry podotkla, že stavební uzávěra byla vyhlášena v dané lokalitě, protože dosud nebyla zpracována zastavovací studie ani regulační plán dané lokality, který byl požadován z toho důvodu, že pozemky, jež se zde nacházejí, patří několika různým vlastníkům, kteří neměli žádnou představu o způsobu napojení na sítě. Stavební uzávěrou chtěla obec zajistit, aby byla před vlastní výstavbou formou regulačního plánu ujasněna mezi vlastníky pozemků základní nezbytná infrastruktura v dané lokalitě. Regulační plán je pak podle ustanovení §8 stavebního zákona nedílnou součástí plánovací dokumentace. Dalším důvodem pro vyhlášení stavební uzávěry bylo, že v obci probíhá III. změna územního plánu, která mění funkční využití předmětné lokality a která byla schválena ve stejný den a na stejném zasedání zastupitelstva jako nařízení obce o stavební uzávěře. Stavební uzávěra byla vyhlášena s ohledem na ustanovení §7 odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., o obecně technických požadavcích na výstavbu, (sic - pozn. red.: správně vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona), protože se využití předmětné lokality měnilo zásadním způsobem (na významný krajinný prvek) a hrozilo znemožnění budoucího využití území.
Veřejný ochránce práv, kterému byl v souladu s ustanovením §69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zaslán stejnopis návrhu na zrušení vyhlášky, Ústavnímu soudu sdělil přípisem ze dne 9. září 2004, že do uvedeného řízení nevstupuje.
III.
Znění napadeného právního předpisu
Napadené nařízení (pozn. red.: včetně pravopisných nepřesností) zní:
"NAŘÍZENÍ OBCE PSÁRY O STAVEBNÍ UZÁVĚŘE
Zastupitelstvo Obce Psáry na svém zasedání dne 23. 6. 2003 rozhodlo dle §84 odst. 3 a §11 odst. 1 Zákona o obcích č. 128/2000 Sb. a §33 Stavebního zákona č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů:
§1
Tímto nařízením se vyhlašuje stavební uzávěra na pozemcích s parcelními čísly 129/2, 129/11, 129/3, 129/5, 129/6, 129/7, 129/8, 129/9, 129/1, 129/10,128/9, 129/4 a 126/3 v k. ú. Dolní Jirčany. Jedná se území bez infrastruktury (komunikace, inž. sítě, ČOV), bez příjezdových komunikací a povolení výstavby je podmíněno vypracováním a schválením regulačního plánu, o jehož pořízení rozhodlo zastupitelstvo Obce Psáry dne 23. června 2003. Jedná se o území s dosud neschváleným ÚSES (biokoridor a LBK).
§2
V území vymezeném podle §1 se zakazuje provádění veškerých staveb vyjma udržovacích prací.
§3
V odůvodněných případech může zastupitelstvo Obce Psáry povolit výjimku ze zákazu uvedeného v §2.
§4
Stavební uzávěra se nevztahuje na stavby, pro které byla vydána ke dni účinnosti tohoto nařízení pravomocná rozhodnutí (územní rozhodnutí, stavební povolení), případně rozhodnutí speciálních stavebních úřadů.
§5
Toto nařízení dle §12 Zákona o obcích č. 128/2000 Sb. nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyvěšení, tj. dnem 11. 7. 2003.
Den vyvěšení: 25. 6. 2003
Den sejmutí: 29. 7. 03"
IV.
Ústavní konformita legislativního procesu
Podle ustanovení §68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony a jedná-li se o jiný právní předpis, též se zákony, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. V tomto směru ze zápisu z VI. jednání obecního zastupitelstva konaného dne 23. června 2003 v Psárech Ústavní soud zjistil, že napadené nařízení bylo schváleno při uvedeném jednání 10 hlasy pro, nikdo se nezdržel hlasování, nikdo nebyl proti. Protože zastupitelstvo obce tehdy mělo 11 členů, z nichž 1 nebyl přítomen jednání, lze konstatovat, že napadené nařízení bylo přijato kvalifikovaným způsobem (§87 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů). Dále Ústavní soud zjistil, že napadené nařízení bylo řádným způsobem vyvěšeno na úřední desce Obecního úřadu v Psárech dne 25. června 2003 a sejmuto bylo dne 29. července 2003 [účinnosti nabylo dne 11. července 2003 (§12 odst. 2 citovaného zákona)]. Ústavní soud má proto za to, že napadený předpis byl přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem.
V.
Podmínky aktivní legitimace navrhovatele
Ústavní soud se dále zabýval otázkou aktivní legitimace k podání návrhu. Po zrušení okresních úřadů byla pravomoc vykonávat dozor nad výkonem samostatné působnosti obcí přenesena na krajské úřady a Ministerstvo vnitra (§123 a násl. zákona o obcích) stejně jako pravomoc vykonávat dozor nad výkonem přenesené působnosti obcí (§126 a násl. citovaného zákona). Návrh na zrušení nařízení obce tedy byl podle §124 odst. 3 ve spojení s §127 odst. 1 zákona o obcích a §64 odst. 2 písm. g) zákona o Ústavním soudu podán oprávněnou osobou a zároveň byl podán včas (§124 odst. 3 zákona o obcích).
VI.
Hodnocení Ústavního soudu
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je oprávněn posoudit soulad právního předpisu obce (nařízení obce) se zákonem a jiným právním předpisem obce (obecně závaznou vyhláškou obce) a zda je oprávněn právní předpis obce pro nesoulad se zákonem a jiným právním předpisem zrušit. V daném případě je totiž namítán rozpor nařízení obce s §61 odst. 2 písm. a) zákona o obcích a dále s §10, §29 odst. 3, §30, §31 odst. 1 a 2, §37 odst. 1 a 2 a §39 stavebního zákona, jakož i se závaznou částí územního plánu obce, tedy jinými slovy s obecně závaznou vyhláškou obce, jíž se stanovují závazné části územního plánu..
Ústavní soud se výše zmíněnou otázkou posouzení souladu právního předpisu obce se zákonem a jiným právním předpisem zabýval v minulosti např. v nálezu ze dne 25. ledna 2005 sp. zn. Pl. ÚS 9/04 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 36, nález č. 13; vyhlášen pod č. 90/2005 Sb.], od jehož základních tezí se Ústavní soud nemá důvod odchylovat ani v tomto případě. Podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy má pravomoc rozhodovat o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem. Ústavní soud tedy disponuje pravomocí zrušit i právní předpis nižší právní síly než zákon, avšak jen pro jeho rozpor s ústavním pořádkem nebo zákonem. Ústava nesvěřuje Ústavnímu soudu pravomoc rušit podzákonné právní předpisy nižší právní síly pro rozpor s podzákonnými předpisy vyšší právní síly nebo dokonce pro rozpor s podzákonným právním předpisem téže právní síly. V rovině abstraktní kontroly norem tak Ústavní soud není univerzálním strážcem souladu hierarchicky budovaného právního řádu na všech jeho stupních. Rozpor podzákonných právních předpisů různé nebo i téže právní síly je v našem ústavním systému řešitelný zejména v rovině konkrétní kontroly norem při jejich aplikaci ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy. Podle tohoto článku je soudce obecného soudu sice také výslovně oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu jen se zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, avšak z první věty tohoto ustanovení vyplývá, že podzákonným právním předpisem není vázán. Má-li aplikovat právní řád v jeho celku, nalézat právo v jeho jednotě, logicky musí být schopen a oprávněn posoudit i soulad podzákonného právního předpisu nižší právní síly s podzákonným právním předpisem vyšší právní síly a podle výsledku svého posouzení rozporný podzákonný právní předpis na daný případ nepoužít s odkazem na standardní interpretační zásadu lex superior derogat legi inferiori.
Jinými slovy, jedna věc je hierarchická výstavba právního řádu, pro jehož vnitřní jednotu a soudržnost je nezbytné, aby norma nižší právní síly byla v souladu s normou vyšší právní síly, druhou věcí je vymezení pravomoci vadnou právní normu z právního řádu autoritativním výrokem odstranit. Zatímco Ústava svěřuje každému soudu pravomoc posoudit soulad podzákonného právního předpisu se zákonem, resp. podzákonného právního předpisu nižší právní síly s podzákonným právním předpisem vyšší právní síly a v případě zjištění rozporu vadný předpis v konkrétním případě nepoužít, pravomoc autoritativním výrokem zrušit jiný právní předpis svěřuje Ústavnímu soudu jen v případě rozporu s ústavním pořádkem nebo se zákonem.
Pokud jde o právní předpisy vydávané orgány územní samosprávy (obcemi a kraji), je třeba dále rozlišovat, zda jde o výkon státní správy nebo zda je právní předpis projevem ústavního práva na územní samosprávu. Ústava v čl. 105 umožňuje, aby zákon svěřil orgánům územní samosprávy i výkon státní správy; tu pak obec vykonává v tzv. přenesené působnosti. Pravomoc obce vydávat právní předpisy ve sféře přenesené působnosti je založena již čl. 79 odst. 3 Ústavy. Podle §11 odst. 1 zákona o obcích tak obec činí ve formě nařízení obce. Podle §61 odst. 2 písm. a) zákona o obcích se přitom obec řídí zákony a jinými právními předpisy, z čehož vyplývá, že nařízení obce musí být se zákony a jinými právními předpisy v souladu. Vedle toho pravomoc vydávat právní předpisy ve sféře působnosti samostatné ve formě obecně závazných vyhlášek je založena jiným ustanovením Ústavy, čl. 104 odst. 3 (srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/95, Sbírka rozhodnutí, svazek 4, nález č. 85, str. 301; vyhlášen pod č. 14/1996 Sb.). Podle §35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích se obec při vydávání obecně závazných vyhlášek řídí pouze zákonem, a nikoli již jinými právními předpisy. V oblasti samostatné působnosti se přitom uplatňuje tzv. výhrada zákona (čl. 104 odst. 1 Ústavy): samostatnou působnost obcí a krajů tak lze ústavně konformním způsobem regulovat právním předpisem, který má minimálně sílu zákona, nikoli normou nižší právní síly.
V případě přenesené působnosti se výhrada zákona neuplatní, takže zákon může svěřit danou problematiku právním předpisům nižší právní síly a může také upravit vzájemné vztahy mezi nimi. Jestliže zákon stanoví, že územní rozhodnutí, tedy i nařízení obce o stavební uzávěře, musí být v souladu s cíli, záměry a dokumentací územního plánování, pak tímto blanketním způsobem závazně vymezil jeho obsah. Pokud nařízení obce o stavební uzávěře nebude v souladu s cíli, záměry a dokumentací územního plánování, dostane se do rozporu nejen s konkrétní obecně závaznou vyhláškou obce, ale i do rozporu se zákonem, který soulad s cíli, záměry a dokumentací územního plánování podle obecně závazné vyhlášky přikazuje. Ústavní soud proto je příslušný, aby posoudil soulad napadeného nařízení obce se zákonem a potažmo i s obecně závaznou vyhláškou.
Zákon zmocňuje obec a kraj k vyhlášení stavební uzávěry nařízením obce nebo nařízením kraje, tj. ve formě právního předpisu (§33 odst. 3 stavebního zákona). Jinak je stavební uzávěra územním rozhodnutím vydaným v územním řízení příslušným stavebním úřadem podle §32 a násl. stavebního zákona. Pokud by stavební uzávěra měla formu územního rozhodnutí, je přezkoumatelná ve správním řízení a následně soudní mocí. Má-li však stavební uzávěra formu právního předpisu, osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich mohou být stavební uzávěrou přímo dotčena, mají výrazně ztíženou možnost, jak se proti takovému zásahu do svých práv bránit. I z tohoto důvodu je třeba také věnovat větší pozornost takovému právnímu aktu. Ústavní soud ale na okraj poznamenává, že se v tomto řízení nemůže ústavností §33 odst. 3 stavebního zákona zabývat, neboť toto ustanovení napadeno nebylo. V daném případě bylo nařízení obce vydáno na základě zákonného zmocnění, takže z tohoto pohledu vyhlášení stavební uzávěry v podobě nařízení je z formálního hlediska v pořádku.
Ústavní soud se zabýval dalšími aspekty napadeného nařízení, a to především jeho souladem s ustanoveními stavebního zákona, jejichž porušení navrhovatel namítal.
Podle ustanovení §29 odst. 3 stavebního zákona závaznou část územně plánovací dokumentace a její změny, které schvaluje kraj nebo obec v samostatné působnosti, vyhlašují jejich orgány obecně závaznou vyhláškou. Závazná část územně plánovací dokumentace je závazným podkladem pro zpracování a schvalování navazující územně plánovací dokumentace a pro rozhodování v území. Případné změny závazné části územně plánovací dokumentace schvaluje podle ustanovení §31 odst. 1 stavebního zákona orgán, který je příslušný ke schválení územně plánovací dokumentace. Stavební zákon tak stanovuje určité náležitosti pro tvorbu územně plánovací dokumentace. Výslovně je stanoveno, že pořízení i změny územně plánovací dokumentace schvalované obcí v samostatné působnosti vyžadují formu obecně závazné vyhlášky.
Ustanovení §37 odst. 1 a 2 stavebního zákona uvádí, že podkladem pro vydání územního rozhodnutí je územně plánovací dokumentace. Nebyla-li zpracována územně plánovací dokumentace, opatří stavební úřad jiné podklady v rozsahu nezbytném pro územní rozhodnutí, například územně plánovací podklady, skutečnosti zjištěné vlastním průzkumem a při místním šetření. Stavební úřad v územním řízení posoudí návrh především z hlediska péče o životní prostředí a potřeb požadovaného opatření v území a jeho důsledků; přezkoumá návrh a jeho soulad s podklady podle odstavce 1 a předchozími rozhodnutími o území, posoudí, zda vyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu a obecným technickým požadavkům zabezpečujícím užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, popřípadě předpisům, které stanoví podmínky hygienické, protipožární, bezpečnosti práce a technických zařízení, dopravní, ochrany přírody, péče o kulturní památky, ochrany zemědělského půdního fondu, lesního půdního fondu a pod., pokud posouzení nepřísluší jiným orgánům.
Podle §39 stavebního zákona stavební úřad v územním rozhodnutí vymezí území pro navrhovaný účel a stanoví podmínky k ochraně veřejných zájmů v území; jimi zabezpečí zejména soulad s cíli a záměry územního plánování, včetně architektonických a urbanistických hodnot v území, věcnou a časovou koordinaci jednotlivých staveb a jiných opatření v území, požadavky k ochraně zdraví a životního prostředí a rozhodne o námitkách účastníků řízení.
Napadené nařízení obce v §1 vyhlásilo stavební uzávěru na specifikovaných pozemcích a dále povolení výstavby podmínilo vypracováním a schválením regulačního plánu. Podle navrhovatele má Ústavní soud napadené nařízení obce zrušit, neboť je v rozporu s §61 odst. 2 písm. a) zákona o obcích a v rozporu s §10, §29 odst. 3, §30, §31 odst. 1 a 2, §37 odst. 1 a 2 a §39 stavebního zákona, z nichž vyplývá povinnost zajistit při vydávání stavební uzávěry její soulad s cíli, záměry a dokumentací územního plánování a které stanovují postup při schvalování územně závazné dokumentace. Nařízení obce v rozporu se závaznou částí územního plánu obce podmiňuje povolení výstavby v dané lokalitě nejen vypracováním, ale i schválením regulačního plánu, a nepřipouští závaznou částí územního plánu obce stanovenou alternativní možnost vypracování zastavovací studie.
Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené nařízení je v rozporu s citovanými ustanoveními stavebního zákona, jakož i s obecně závaznou vyhláškou. Ústavní soud musí přisvědčit návrhu ministra vnitra, že nařízení obce nepřípustně mění regulativy funkčního a prostorového uspořádaní území obce. Z výše citovaných ustanovení stavebního zákona jednoznačně vyplývá vázanost obce při vydávání stavební uzávěry formou nařízení územně plánovacími podklady. Jestliže vyhláška obce Psáry č. 3/98, změněná vyhláškou č. 4/2002 a vyhláškou č. 6/2002, o závazné části územního plánu sídleních útvarů Psáry a Dolní Jirčany, stanovuje a vymezuje na daném území určité funkční využití a uspořádání, které je pro danou oblast závazné, nelze je měnit, s ohledem na výše uvedené, nařízením obce. V příloze č. 1 k vyhlášce obce č. 3/98 je stanoveno, že v území, na němž je plánováno nízkopodlažní bydlení městského typu (označení A. 1), je nutné pro plochy k bydlení před zahájením výstavby zpracovat alternativně zastavovací studii nebo regulační plán. Závazným regulativem je tedy tato část území určená k zastavění. Napadené nařízení obce naproti tomu vyhlásilo stavební uzávěru na vymezeném území s tím, že povolení výstavby podmínilo vypracováním a schválením regulačního plánu, o jehož pořízení rozhodlo Zastupitelstvo obce Psáry dne 23. června 2003. Stavební uzávěru sice lze stanovit i pro území, v němž územní plán výstavbu povoluje, např. jako dočasné opatření do doby schválení podrobnější územně plánovací dokumentace pro dané území, ale nelze jí závazné části územního plánu obce nepřípustně měnit, což se stalo v tomto případě. Při vyhlašování stavební uzávěry je třeba zkoumat, zda stavební uzávěra ve světle cílů a záměrů územního plánování obstojí. Pokud bylo cílem územního plánování zastavět dané území objekty bydlení a výstavba byla podmiňována vypracováním regulačního plánu nebo alternativně zastavovací studie, je nařízení, které vyhlašuje na tomto území stavební uzávěru do doby, než bude zpracován a schválen regulační plán, takže neumožňuje realizaci cílů územního plánování, v rozporu s obecně závaznou vyhláškou, která stanovila závazné regulativy funkčního využití řešeného území. Zároveň je z tohoto důvodu i v rozporu s §29 odst. 3, §30, §31 odst. 1 a 2, §37 odst. 1 a 2 a §39 stavebního zákona a s §61 odst. 2 písm. a) zákona o obcích.
Ústavní soud na základě výše uvedených okolností rozhodl tak, že nařízení obce Psáry o stavební uzávěře ze dne 23. června 2003 se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (§70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).