ECLI:CZ:US:2006:1.US.101.06
sp. zn. I. ÚS 101/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti D. S., zastoupené Mgr. Marcelem Labounkem, advokátem ve Frenštátě pod Radhoštěm, Horní 25, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.11.2005, sp.zn. 14 Co 279/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Opírá ji o následující důvody:
Stěžovatelka je matkou dvou nezletilých dětí - M. a M. Manželství s otcem dětí J. S. bylo rozvedeno a rozsudkem ze dne 11.10.2001, čj. 2 Nc 781/2001-53, byly nezletilé děti svěřeny do výchovy matce. Otci bylo stanoveno výživné ve výši u nezl. M. na 1.000,- Kč a nezl. M. na 800,- Kč měsíčně. Otec se návrhem ze dne 13.9.2004 domáhal snížení stanoveného výživného. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí rozsudkem ze dne 10.5.2005, čj.2 P 23/2002-139, návrhu otce vyhověl a stanovil výživné u nezl. M. na 600,- Kč měsíčně a u nezl. M. na částku 400,- Kč měsíčně. K odvolání matky Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16.11.2005, sp. zn. 14 Co 279/2005, rozsudek soudu I. stupně potvrdil.
Stěžovatelka se domnívá, že oba soudy svým postupem porušily její právo na spravedlivý proces (v podání nesprávně uvádí čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Při zohledňování majetkových možností otce vycházely pouze z toho, že otec je nezaměstnaný a pobírá sociální dávky, nevzaly však již v úvahu jeho značný nemovitý majetek (nemovitosti zapsané na LV č. 1238, v Katastru nemovitostí pro Zlínský kraj, pro obec a k.ú. Rožnov pod Radhoštěm), který sám otec ohodnotil na nejméně 2.500.000,- Kč. Odvolací soud pouze konstatoval, že na tyto nemovitosti je nařízena exekuce ve prospěch oprávněných nezletilých dětí M. a M. S. a že bylo rozhodnuto o prodeji těchto nemovitostí na základě exekučního příkazu ze dne 10.3.2005, čj. Ex 980/2004. Hodnocení majetkových poměrů otce bylo zcela nedostatečné, neboť soudy se nevypořádaly s návrhem na ocenění nemovitostí ve výlučném vlastnictví otce, takže zpeněžení nemovitostí je pro něj poměrně jednoduchou záležitostí. Soud se prý dále nevypořádal s námitkou, že stěžovatelka je sice také spoluvlastníkem nemovitostí, avšak jen v rozsahu 1/8, takže z tohoto majetku plyne zanedbatelný příjem a možnost zpeněžení je s ohledem na malý spoluvlastnický podíl omezena.
Podle stěžovatelky soudy nerespektovaly zájmy nezletilých dětí, neprovedly stěžovatelkou navrhované důkazy a rozhodly tak v rozporu s §85 a 96 zákona o rodině. Soudy ji prý fakticky zavázaly k plnění vyživovací povinnosti k dětem v rozsahu, který přesahuje výši jejího příjmu. Výše výživného otci nebyla stanovena s ohledem na jeho možnosti, schopnosti a majetkové poměry, ale pouze podle jeho fakticky dosahovaných příjmů. Potřebám nezletilých dětí neodpovídá snížení výživného, ale naopak jeho zvýšení, V této souvislosti poukázala stěžovatelka na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci vedené pod sp.zn. IV. ÚS 244/03.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 2 P 23/2002, vedený u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí. Zjistil, že dne 13.9.2004 podal otec J. S. návrh na snížení výživného stanoveného na nezletilé M. a M. S.. Ze spisu dále vyplývá, že otec je od 30.5.2000 evidován jako uchazeč o zaměstnání u Úřadu práce ve Vsetíně, s úřadem spolupracuje. Má příjmy pouze ze sociálních dávek. Kromě domu, ve kterém bydlí, nevlastní významnější majetek. Nemá auto, ani základní elektrospotřebiče. Matka D. S. (stěžovatelka) vlastní rodinný dům a je spoluvlastnicí pozemků a lesa. Nezletilá M. navštěvuje Střední uměleckoprůmyslovou školu. Syn M. navštěvuje základní školu.
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl rozsudkem ze dne 10.5.2005, čj. 2 P 23/2002-136, tak, že snížil vyživovací povinnost otce k nezl. M. na 600,- Kč měsíčně a k nezl. M. na 400,- Kč. měsíčně. Podle jeho zjištění bylo naposledy rozhodováno o výživném rozsudkem téhož soudu ze dne 11.10.2001, čj. 2 Nc 781/2001-53, kterým byly obě děti pro dobu po rozvodu rodičů svěřeny do výchovy matce a otci bylo stanoveno výživné 1.000,- Kč na nezl. M. a 800,- Kč na nezl. M. Matka tehdy měla tarifní mzdu ve výši 5.200,- Kč, byla vlastníkem luk, orné půdy a lesních pozemků, ze kterých měla příjem 1.000,- Kč ročně a dále byla spoluvlastníkem rodinného domku, v němž tehdy bydlela. Také otec, který byl od 30.5.2000 evidován na úřadu práce, byl vlastníkem rodinného domku. Byl evidován u úřadu práce a měl příjem ve výši životního minima. Soud však tehdy při stanovení výživného vycházel z výdělkových možností otce ve výši 12.250,- Kč, neboť tohoto výdělku mohl dosahovat u svého posledního zaměstnavatele, který s ním v roce 1996 okamžitě zrušil pracovní poměr.
V současné době matka dala u svého zaměstnavatele výpověď. K příjmu z pracovního poměru, který činil cca 8.000,- Kč měsíčně, pobírala přídavky na obě děti. Sociální příplatek jí byl odejmut. Matka vlastní ideální 1/8 rozsáhlých lesních pozemků, ale také orné půdy, louky a ostatní plochy a objekt bydlení. Matka uvedla, že objekt bydlení je neobyvatelný a z těžby dřeva neměla v posledním roce žádné příjmy, protože v lesích je zákaz těžby. Za bydlení vynaloží cca 6.270,- Kč měsíčně. Otec v současnosti vynaloží za bydlení cca 3.000,- Kč, je od května 2000 evidován jako nezaměstnaný, s úřadem práce spolupracuje. Má příjmy toliko ze sociálních dávek.
Podle závěru okresního soudu došlo od poslední úpravy výživného v roce 2001 na straně účastníků ke změně poměrů ve smyslu ust. §99 zákona o rodině odůvodňující snížení výživného otci. Otci nelze již přičítat dřívější pravděpodobný výdělek u České spořitelny (bývalý zaměstnavatel), neboť s ohledem na rozsáhlé organizační změny u tohoto zaměstnavatele by již s největší pravděpodobností nebyl jejím zaměstnancem. Soud připouští, že změna poměrů na straně nezletilých dětí by sice odůvodňovala zvýšení výživného otci, ale podle jeho názoru není z čeho otci výživné zvýšit, neboť má dlouhodobý příjem ve výši životního minima. Zvýšené potřeby dětí bude tedy muset pokrýt matka ze svého příjmu a ze sociálních dávek. Soud dále poukázal na to, že matka má spoluvlastnické právo k poměrně významnému majetku. Jde o rodinný dům, ve kterém na rozdíl od otce nebydlí a o rozsáhlé zemědělské a lesní porosty, takže z případného prodeje tohoto majetku lze do budoucna potřeby dětí zajistit.
Tento rozsudek napadla stěžovatelka odvoláním, podle něhož soud při rozhodování pochybil, jestliže při hodnocení majetkových poměrů otce nepřihlédl k jeho nemovitému majetku. Otec je vlastníkem rozsáhlých nemovitostí, jejichž tržní cena dosahuje nejméně 2.500.000,- Kč. Pokud soud argumentoval tím, že matka je také vlastníkem nemovitostí, namítla, že je spoluvlastníkem pouze 1/8 nemovitostí, z čehož jí plyne jen zanedbatelný příjem a že možnost zpeněžení majetku je velmi omezená. Při odvolacím jednání oba rodiče navrhli, aby byl vypracován znalecký posudek ohledně ocenění nemovitostí, jež patří druhému rodiči.
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem ze dne 16.11.2005, čj. 14 Co 279/2005-170, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Uvedl, že v plném rozsahu převzal skutková zjištění soudu I. stupně. Otec je od 30.5.2000 dosud v evidenci uchazečů o zaměstnání a jsou mu vypláceny sociální dávky 3.122,- Kč měsíčně. Výživné na děti neplatí, namísto něho poskytuje matce příspěvek na výživu obou dětí Městský úřad v Rožnově pod Radhoštěm. Otec je vlastníkem nemovitostí (rodinného domu a dvou zahrad) zapsaných na LV č. 1238 pro obec a k.ú. Rožnov pod Radhoštěm. Na všechny nemovitosti je nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí a to pro oprávněné nezl. M. a M. S. na základě exekučního příkazu ze dne 10.3.2005 a pro oprávněného A. M. dle exekučního příkazu ze dne 10.12.2004. V uvedeném rodinném domku otec bydlí sám. Jedná se o patrový dům se dvěma bytovými jednotkami o velikosti 1+2, který podle jeho názoru není vhodný k pronájmu. Hodnotu všech nemovitostí otec odhaduje na 2.250.000,- Kč. Matka po ukončení pracovního poměru, pobírala nemocenské dávky a od 3.8.2005 je v evidenci Úřadu práce v Rožnově pod Radhoštěm. Jsou jí vypláceny dávky státní sociální podpory, je doplácena dávkami sociální péče do životního minima a pobírá přídavky na děti 797,- Kč a 615,- Kč. Bydlí s dětmi v podnájmu o velikosti 2+1, kde nájemné včetně inkasa činí 5.400,- Kč. Je vlastnicí 1/8 nemovitostí uváděných v rozsudku soudu I. stupně, z nichž získává v naturáliích hodnotu asi 1.000,- Kč ročně.
Krajský soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Je prý skutečností, že jedinými příjmy otce jsou sociální dávky, otec sám je osobou sociálně potřebnou a zaplacením výživného se dostane pod hranici životního minima. Krajský soud však zohlednil zjištěné majetkové poměry otce, který je vlastníkem nemovitostí nemalé hodnoty, z nichž část může pronajímat, neboť užívá v dvoubytovém domě pouze jeden byt. Proto byl jako věcně správný rozsudek soudu I. stupně potvrzen, aniž by soud považoval za nutné provádět další navrhované důkazy. Dodal, že je nutné přihlédnout k tomu, že i matka je vzhledem k věku dětí povinna na jejich výživu finančně přispívat, neboť její osobní péče již nekompenzuje finanční příspěvek z její strany, přičemž poslední pracovní poměr ukončila na vlastní žádost a i ona je spoluvlastnicí významného nemovitého majetku, k čemuž bylo rovněž nutno přihlédnout.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka svým podáním směřuje především proti tomu, jak obecné soudy zjištěné skutečnosti hodnotily. Podle jejího názoru nezohlednily nemovitý majetek otce, stanovily výživné toliko s ohledem na jeho příjmy a nevzaly v úvahu, že nemovitý majetek matky je obtížně zpeněžitelný. Nebylo také vyhověno návrhu matky na ocenění otcova nemovitého majetku.
K této námitce Ústavní soud poukazuje na obsah spisu, který je uveden v části II. tohoto rozhodnutí. Z jeho rekapitulace plyne, že se obecné soudy zabývaly možnostmi obou rodičů platit výživné a vzaly v úvahu nejen jejich příjem, ale i další, zejména nemovitý majetek. Pokud jde o námitku stěžovatelky, že nebylo vyhověno jejím návrhu na znalecké ocenění nemovitého majetku otce, odvolací soud odůvodnil v napadeném rozhodnutí - byť stručně - proč nepovažoval další dokazování ohledně majetku otce za nutné. V této souvislosti je podle mínění Ústavního soudu významná i skutečnost, že na nemovitý majetek otce je vedena exekuce, v jejímž rámci bude majetek úředně oceněn a z výtěžku exekuce budou uhrazeny především dluhy, které má otec na výživném vůči svým nezletilým dětem. Po zpeněžení nemovitého majetku pak bude otec moci získané prostředky použít pro placení výživného. Za daných okolností je však možné výši těchto prostředků odhadnout jen přibližně. Přesné ohodnocení otcových nemovitostí by však v tomto řízení nebylo racionální, a to právě se zřetelem na probíhající exekuci a na ocenění nemovitého majetku otce v jejím rámci.
Pokud stěžovatelka poukazuje na nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 244/03 (www.judikatura.cz), toto rozhodnutí zdůrazňuje, že soud při určování výživného musí celkově hodnotit majetkové poměry a životní úroveň obou rodičů, nikoliv jen příjem, kterého dosahovali v rozhodném období. Tak se v posuzovaném případě i stalo a soudy určily výživné na základě zvážení výdělkových i majetkových poměrů obou rodičů.
Ústavní soud je při přezkoumání rozhodnutí obecných soudů oprávněn posuzovat pouze to, zda zde byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. V předmětné věci dospěl k závěru, že obecné soudy, zejména pak soud I. stupně, postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces a v jejich postupu nelze spatřovat ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry, jež z něho obecné soudy dovodil. Proto Ústavní soud usuzuje, že napadenými rozhodnutími k porušení práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatelka dovolává, nedošlo.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2006
František Duchoň
předseda senátu