ECLI:CZ:US:2006:1.US.145.06
sp. zn. I. ÚS 145/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem Prostějov, nám. T. G. Masaryka 11, proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 11. 2005, čj. 6 C 271/2004 - 26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 15. 3.. 2006 stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 11. 2005, čj. 6 C 271/2004 -26, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci Kooperativa pojišťovna, a. s., částku 1 608,-- Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Stěžovatel odůvodnil podání ústavní stížnosti tím, že okresní soud svým rozhodnutím porušil jeho základní právo na spravedlivý proces v tom, že neposkytl ochranu jeho procesní obraně a žalobci vyhověl v rozporu se zákonnou úpravou.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že smluvní vztah mezi ním a žalobcem byl založen uzavřením pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Smlouva byla uzavřena dne 28. 12.. 2001, pojistné činilo ročně částku 3 837,-- Kč a bylo hrazeno čtvrtletními splátkami po 960,-- Kč. Toto čtvrtletní pojistné bylo zaplaceno dne 3. 1. 2002. Z důvodu prodeje vozidla stěžovatel pojistnou smlouvu písemně vypověděl dne 30. 12. 2001 a pojišťovna jeho výpověď přijala dne 31. 12. 2001. I přes toto zjištění dospěl okresní soud k závěru, že při aplikaci §800 odst. 1 ObčZ nebylo možno ukončit tento pojistný vztah výpovědí a k této výpovědi vůbec nepřihlédl. Dovodil, že výpověď z pojistné smlouvy nebyla vůbec možná a pojištění mohlo zaniknout buď uplynutím pojistné doby nebo pro neplacení pojistného.
Stěžovatel poukázal na ustanovení §800 ObčZ a vyjádřil názor, že při úplné aplikaci tehdy platné zákonné úpravy by okresní soud měl dovodit, že stěžovatel měl právo pojistný vztah vypovědět jednostranným právní úkonem i dříve než po uplynutí celého pojistného období. Jednalo se o běžnou praxi a zákon to umožňoval.
Z napadeného rozsudku Okresního soudu v Prostějově Ústavní soud zjistil, že stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit žalobci Kooperativa pojišťovna, a. s., částku 1 608,-- Kč s úrokem z prodlení. V odůvodnění rozsudku konstatoval, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla s počátkem pojištění 28. 12. 2001 na dobu neurčitou. Podle všeobecných pojistných podmínek je pojistným obdobím doba 12 měsíců. Stěžovatel zaplatil 960,-- Kč jako první pojistné za čtvrt roku, další pojistné již neuhradil. Námitku stěžovatele, že dne 30. 12. 2001 pojistnou smlouvu vypověděl ke dni 31. 12. 2001 a že jeho povinnost plnit pojistné tím zanikla, soud neuznal, s ohledem na ustanovení §800 odst. 1 ObčZ, v tehdy platném znění. Podle tohoto ustanovení nebylo možno dát výpověď ke dni 31. 12. 2001 a pojištění mohlo zaniknout nejdříve koncem pojistného období, tj. 28. 12. 2002. Povinností stěžovatele bylo uhradit pojistné za celou tuto dobu. Soud postupoval podle ustanovení §801 ObčZ v tehdy platném znění, podle něhož pojištění zanikne rovněž tím, že pojistné za první pojistné období nebylo zaplaceno do tří měsíců, anebo pojistné za další pojistné období nebylo zaplaceno do šesti měsíců od jeho splatnosti. Podle citovaného ustanovení stěžovatel pojistné nesporně nezaplatil a pojistný vztah tak trval nejméně dalších šest měsíců.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných občanským soudním řádem, občanským zákoníkem, trestním zákoníkem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod.
Ústavní soud se nezabývá přezkoumáváním rozhodnutí obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci z hlediska správnosti jejich právních názorů, pokud jejich postupem nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti.
Ústavní soud přezkoumal ústavnost postupu v řízení před okresním soudem a dospěl k závěru, že provedl všechny důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci a po jejich zhodnocení vyvodil právní závěr, který řádně odůvodnil. V jeho postupu a rozhodnutí nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o porušení stěžovatelem uváděných základních práv. Ústavní soud nezjistil nic, co by tuto věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl první senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu