ECLI:CZ:US:2006:1.US.195.05
sp. zn. I. ÚS 195/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti N. T., zast. JUDr. Pavlem Turoněm, advokátem, sídlem Moskevská 66, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9.12.2004, č.j. 13 Co 660/2004-40, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"), jímž byl změněn prvostupňový rozsudek o jeho žalobě na zaplacení finanční částky. V návrhu na zahájení řízení uvedl, že se u Okresního soudu v Chebu (dále jen "okresní soud") domáhal zaplacení částky 9 568,40 Kč s příslušenstvím. Okresní soud platebním rozkazem jeho žalobě vyhověl, žalovaní proti němu podali odpor a požadovanou částku zaplatili (bez poplatku z prodlení). Ve zbytku okresní soud žalobě vyhověl, k odvolání žalovaných krajský soud uznal žalované povinnými uhradit stěžovateli částku 3 120,40 Kč, do částky 18 991,70 Kč žalobu zamítl. Odvolací soud jiným způsobem než soud I. stupně hodnotil důkaz - vyúčtování služeb a tepla za období od 1.1.1999 do 31.12.1999 - a dospěl k závěru, že "způsob vyúčtování nelze označit za řádný už jen proto, že v něm bylo kalkulováno s neuskutečněnými platbami, nemohli se žalovaní dostat do prodlení s úhradou za plnění poskytovaná s užíváním bytu." Dále krajský soud uvedl, že "zálohy na služby stěžovatel mohl správně uplatňovat jen do vyúčtování služeb, a po vyúčtování, které v posuzované věci bylo provedeno, stěžovatel mohl požadovat již jen případný nedoplatek na službách, který ovšem v důsledku nesprávného vyúčtování nebyl vyčíslen." Tyto závěry stěžovatel považuje za nesprávné, vytýká soudu, že nesprávně hodnotil předmětné vyúčtování, když si neujasnil ani to, co je předmětem žalobou uplatněných nároků, předmětné vyúčtování považuje stěžovatel za jasné a úplné; zdůraznil, že v jeho rámci nepožadoval doplacení záloh na služby, ani poplatky z prodlení z těchto neuhrazených záloh - předmětem řízení byla úhrada dluhu z ročního vyúčtování a poplatek z prodlení od vyúčtování do úhrady. Namítá, že k vyúčtování rozdílů lze dospět i způsobem prováděným stěžovatelem prostřednictvím účetního systému. Protože - dle jeho názoru - dospěl krajský soud k chybným skutkovým a právním závěrům, bylo mu upřeno právo na spravedlivý proces, bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod - dále jen "Listina"), právo na nestranné, spravedlivé a v přiměřené době skončené projednávání záležitostí (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen "Úmluva") a nebylo respektováno ustanovení o rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny). Z uvedených důvodů navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadený rozsudek.
Relevantní znění příslušných článků Listiny a Úmluvy, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:
Čl. 36 odst. 1 Listiny:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Čl. 37 odst. 3 Listiny:
Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
Čl. 6 odst. 1 Úmluvy:
Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.
Podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu) si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka a případných vedlejších účastníků k ústavní stížnosti.
Krajský soud jen lapidárně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku (konkrétně na šestý a sedmý odstavec na str. dvě a následující). Podle jeho názoru nebylo zasaženo do stěžovatelových základních lidských práv, a proto navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
J. B. a M. B., kteří byli v řízení před obecnými soudy žalovanými, se postavení vedlejších účastníků vzdali.
Ze spisu okresního soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se domáhal vůči žalovaným zaplacení částky 9 568,40 Kč s příslušenstvím a tvrdil, že žalovaní v průběhu roku 1999 nehradili řádně jak nájemné, tak zálohy na služby s užíváním bytu spojené. Tak vznikl na těchto platbách nedoplatek ve výši 13 753,- Kč. Po provedeném vyúčtování služeb a tepla činí tento nedoplatek žalovanou částku. Vyúčtování zaslal žalovaným dopisem ze dne 18.4.2000, žalovaní nedoplatek neuhradili, naopak, domáhali se u soudu úhrady údajného přeplatku z vyúčtování topné sezóny. Okresní soud vydal platební rozkaz, žalovaní proti němu podali odpor. V průběhu řízení žalovaní zaplatili částku 16 318,40 Kč, kterou stěžovatel započetl na úhradu jistiny a nákladů řízení, v této části vzal žalobu zpět (posléze vzal žalobu zpět ještě v další části) a požadoval zaplacení poplatku z prodlení ve výši 22 112,10 Kč a nákladů řízení. Po provedeném dokazování okresní soud rozsudkem ze dne 16.6.2004, č.j. 13 C 89/2002-21, žalobu shledal důvodnou a v plném rozsahu požadavku stěžovatele vyhověl. Žalovaní proti rozsudku podali odvolání založené na námitce, že nájemné i zálohy na služby platili. Odvolací soud po provedeném jednání rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 3 120,40 Kč, co do částky 18 991,70 Kč žalobu zamítl. Vycházel přitom ze zjištění, že náklady na služby v inkriminovaném roce činily 27 393,- Kč, žalovaní skutečně uhradili 19 150,- Kč, nedoplatek činí 8 234,- Kč (pozn. jde o početní chybu, protože nedoplatek tak měl činit 8 243,- Kč). Zdůraznil, že splatnost poplatku z prodlení je podmíněna řádným vyúčtováním úplaty za dodávku tepla a teplé vody a seznámením s rozvrhem úplaty za dodávku vody a odvádění odpadních vod na jednotlivého nájemce v domě. Protože způsob vyúčtování nepovažoval za řádný, neboť v něm bylo kalkulováno s neuskutečněnými platbami, nemohli se žalovaní dostat do prodlení s úhradou za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Ještě připomenul, že zálohy na služby mohl žalobce uplatňovat jen do vyúčtování služeb, a po vyúčtování mohl požadovat již jen případný nedoplatek, který ovšem v důsledku nesprávného vyúčtování nebyl vyčíslen.
Po seznámení s listinnými podklady a spisem okresního soudu sp.zn. 13 C 89/2002 Ústavní soud zjistil, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelem namítaného porušení jeho základních práv a konstatuje, že žádné porušení nebylo zjištěno. K namítanému porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy Ústavní soud dodává, že v návaznosti na jeho dosavadní judikaturu lze konstatovat, že k takovému následku dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Taková situace však nenastala; postupem obecných soudů nebylo vyloučeno ani omezeno stěžovatelovo právo domáhat se svých nároků na úhradu nájemného a na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, včetně jejich příslušenství. Obecné soudy se v průběhu sporu jeho žalobními návrhy velmi zevrubně zabývaly, vytvořily mu prostor pro předkládání skutkových tvrzení a pro navrhování důkazů. Krajský soud argumentačně přesvědčivým způsobem zdůvodnil adekvátní stanovisko ohledně posouzení stěžovatelova nároku, jehož podstatu však stěžovatel odmítá respektovat. Nejde totiž i o to, že by nemohl matematicky vyjádřit roční vyúčtování různými postupy, ale o to, že vyúčtování zaplacených záloh a skutečných nákladů musí být přezkoumatelné - stěžovatel však takové vyúčtování nepředložil (nelze za ně považovat tzv. vyúčtování služeb a tepla ani ve spojení s přehledem plateb v roce 1999).
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2006
František Duchoň
předseda senátu