ECLI:CZ:US:2006:1.US.197.05
sp. zn. I. ÚS 197/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. M., zastoupeného JUDr. Ludvíkem Röschem, advokátem v Plzni, Malá 6, proti rozhodčímu nálezu vydanému v řízení před rozhodcem ad hoc JUDr. Luďkem Lissem v řízení vedeném pod č.j. Rc PM/2004, spojené se žádostí o odklad výkonu rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4.4.2005 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Podle mínění stěžovatele byla tímto rozhodnutím porušena jeho základní práva daná čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Z přiložených písemných materiálů Ústavní soud zjistil, že před Městským soudem v Praze je vedeno řízení o žalobě na zrušení napadeného rozhodčího nálezu pod sp.zn. 39 Cm 41/2005. Ze spisu Městského soudu v Praze sp.zn. 39 Cm 41/2005, který si vyžádal, pak Ústavní soud vzal za prokázané, že stěžovatel dne 21.2.2005 napadl rozhodnutí vydané v řízení před rozhodcem ad hoc JUDr. Luďkem Lissem vedené pod č.j. Rc PM/2004 žalobou o zrušení rozhodčího nálezu soudem podle §31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů v platném znění. Důvody uvedené v žalobě převážně korespondují s důvody uvedenými v ústavní stížnosti. O žalobě dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.
Podle ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Podmínky tohoto ustanovení jsou v souzené věci splněny, neboť stěžovatel sice využil procesního prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tedy podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu u obecného soudu, leč toto řízení dosud běží a skončeno nebylo. V této procesní situaci - a z tohoto hlediska - tedy Ústavní soud dovozuje, že procesní podmínky, které má stěžovatel k dispozici, ještě využity nebyly.
V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo sovobod, je její subsidiarita. Právě z tohoto hlediska Ústavní soud k výše uvedenému závěru přistoupil.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítnout [ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Za tohoto stavu vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí přirozeně nepřichází v úvahu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2006
Vojen Güttler
soudce zpravodaj