ECLI:CZ:US:2006:1.US.208.06
sp. zn. I. ÚS 208/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. B., t. č., zastoupeného Mgr. Janem Burdychem, advokátem se sídlem Brno, Bratislavská 7, PSČ: 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2006, čj. 4 Cmo 524/2005 - 51, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2005, čj. 42 Sm 181/2000 - 27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel, včasnou ústavní stížností, navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). Poté, co advokát stěžovatele na základě výzvy Ústavního soudu odstranil dne 30. 6. 2006 její vady, splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a je tedy způsobilá dalšího projednávání.
Stěžovatel tvrdí, že jeho žaloba ze dne 26. 4. 2000, podaná ke krajskému soudu, doplněná dne 24. 6. 2002, splňovala veškeré zákonné náležitosti požadované ustanoveními §42 odst. 4 a §79 odst. 1 OSŘ, a to i pokud jde o jím nárokovanou částku inflace a ztrátu na zisku. Také jeho odvolání proti usnesení krajského soudu splňovalo náležitosti stanovené v §42 odst. 4 a §205 odst. 1 OSŘ. Stěžovatel je toho názoru, že mu napadenými rozhodnutími obecných soudů, kterými byla odmítnuta jeho žaloba a odmítnuto jeho odvolání, bylo fakticky znemožněno domáhat se stanoveným postupem jeho práva u nezávislého a nestranného soudu, a došlo tedy k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že v řízení vedeném před krajským soudem vystupoval stěžovatel jako žalobce a domáhal se proti žalovanému práv z nezaplacené směnky, nárokoval směnečný peníz ve výši 18 023 940,-- Kč s 6% úrokem z prodlení. Vedle těchto nároků uplatňoval stěžovatel ještě částku 250 000,-- Kč jako výlohy advokáta, částku inflace ve výši 5 534 378,-- Kč a 50% ztrátu na zisku ve výši 18 514 191,-- Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2005, čj. 42 Sm 181/2000 - 27, byla žaloba stěžovatele ohledně částky 23 868 569,-- Kč odmítnuta.
Vrchní soud usnesením ze dne 10. 1. 2006, čj. 4 Cmo 524/2005 - 51, odvolání stěžovatele odmítl.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv nebo svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor (resp. vyložily zákon nebo jiný právní předpis), s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, nález č. 39, str. 281).
Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele s ohledem na shora uvedené předpoklady a po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Pokud krajský soud vyzval stěžovatele k odstranění vad žaloby, které spočívaly v tom, že stěžovatel k nárokovaným částkám inflace a 50% ztráty na zisku neuváděl žádná konkrétní skutková tvrzení, z nichž by uvedené částky vyplývaly, a stěžovatel vady v poskytnuté lhůtě neodstranil, postupoval v mezích ústavnosti a do ústavně zaručených základních práv stěžovatele nezasáhl, když jeho žalobu ohledně těchto částek odmítl.
Jestliže stěžovatel v odvolacím řízení neodstranil vady podání, na základě usnesení krajského soudu ze dne 10. 10. 2005, čj. 42 Sm 181/2000 - 41, postup a následné rozhodnutí vrchního soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele, také neznamenají porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele.
Interpretace podústavního práva - procesního předpisu (tj. občanského soudního řádu) obecnými soudy obou stupňů, není podle názoru Ústavního soudu nijak extrémní, aby vybočovala z mezí ústavnosti a zasahovala tak do ústavně zaručených základních práv stěžovatele obsažených v ust. čl. 36 odst. 1 Listiny. Lze tedy uzavřít, že obecné soudy svým postupem neznemožnily výkon základního práva stěžovatele na řádný soudní proces dle uvedeného ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2006
František Duchoň, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu