ECLI:CZ:US:2006:1.US.254.06.1
sp. zn. I. ÚS 254/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. R. K., zastoupené JUDr. Martou Kučerovou, advokátkou v Jablonci nad Nisou, Podhorská 28, proti usnesení Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 12 C 344/2004 ze dne 15. 3. 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 12 C 344/2004 ze dne 15. 3. 2006, jímž nebylo připuštěno rozšíření žaloby o další částku 1.372.917,- Kč. Napadeným rozhodnutím bylo podle jejího názoru porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v následujících skutečnostech:
Stěžovatelka jako správkyně konkurzní podstaty podala žalobu proti dvěma žalovaným o zaplacení částky 6.372.590,- Kč, která se skládala z 15 samostatných nároků. Podáním ze dne 12. 1. 2005 navrhla připuštění změny návrhu, a to rozšíření o částku 1.354.413,- Kč tak, že žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit do konkurzní podstaty částku 7.727.003,- Kč. Důvodem návrhu bylo rozšíření o další tři nároky, které byly zjištěny až po podání žaloby. Při prvním ústním jednání dne 12. 10. 2005 jeden ze žalovaných namítal, že část uplatněných nároků vznikla v době, kdy byl u druhého žalovaného v pracovním poměru, a že část nároků vznikla v době, kdy byl s tímto žalovaným v obchodně právním vztahu. Soud vyzval stěžovatelku, aby při jednání uplatněné nároky (18 samostatných nároků) klasifikovala a uvedla, které patří do období pracovního poměru a které do období obchodně právního vztahu. Vzhledem k tomu, že nebyla schopna toto rozdělení ihned provést, bylo jednání odročeno. Stěžovatelka požadované údaje doplnila podáním ze dne 18. 10. 2005. Při přípravě jednání prý zjistila, že došlo k matematickému pochybení, což sdělila při jednání soudu dne 15. 3. 2006 a upřesnila požadovanou částku. Soud ji však vyzval, aby znovu upřesnila požadované částky s tím, aby uvedla, ve kterých položkách došlo k navýšení. Soud I. stupně pak napadeným usnesením sp. zn. 12 C 344/2004 ze dne 15. 3. 2006 rozšíření žaloby nepřipustil. Stěžovatelka je přesvědčena, že soud je povinen i u změny žaloby dodržovat podmínky ustanovení §42 a §43 o.s.ř. V jejím případě soud I. stupně - přes složitost případu -omezil svou přípravu na to, že až při jednání shledal neurčitost a nesrozumitelnost v podáních a žádal od ní okamžitou reakci. Proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 12 C 344/2004 vedený u Okresního soudu v České Lípě. Ze spisu zjistil, že stěžovatelka změnila návrh a rozšířila žalobu; to bylo doručeno soudu I. stupně dne 14. 1. 2005. V tomto návrhu uvedla, že škoda způsobená žalovanými se navýšila o celkem 1.354.413,- Kč a navrhla, aby soud připustil změnu žaloby tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uhradit do konkurzní podstaty částku 7.727.003,- Kč. Ze spisu (č.l. 68) bylo dále zjištěno, že při ústním jednání dne 12. 10. 2005 bylo stěžovatelce uloženo, aby doplnila skutková tvrzení (i ve vztahu k navrhovanému rozšíření žaloby) o údaje, z porušení jaké právní povinnosti jsou jednotlivé položky žalovány "po druhém žalovaném" s tím, že je třeba porušení právních povinností zároveň konkretizovat. Z protokolu o ústním jednání dne 15. 3. 2006 vyplývá, že bylo předneseno upřesnění žaloby, k němuž byla stěžovatelka vyzvána, a dále tvrzení stěžovatelky, že upozornila soud na matematickou chybu ve svých návrzích. Z protokolu však také plyne, že soud upozornil stěžovatelku na nesoulad mezi požadovanými částkami tak, jak jsou uvedeny v jednotlivých podáních stěžovatelky a přednesených návrzích. Soud I. stupně přerušil jednání k rozhodnutí o návrzích stěžovatelky. Po přerušení jednání vyhlásil usnesení sp. zn. 12 C 344/2004 (č.l. 97 revers), kterým rozšíření žaloby o zaplacení další částky 1.372.917,- Kč nepřipustil. Tímtéž usnesením připustil změnu žaloby tak, že z původně požadované částky bude část požadována po obou žalovaných společně a nerozdílně, část výlučně po prvním žalovaném a další část výlučně po druhém žalovaném. Soud pak jednání odročil na neurčito.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí včetně řízení, v němž bylo vydáno, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud při rozhodování o této ústavní stížnosti vycházel především z posouzení její ústavně právní roviny. Ústavní stížností je napadeno rozhodnutí ryze procesní povahy, které má charakter rozhodnutí upravujícího postup řízení, jež pravomocně ukončeno nebylo a stále běží. Proti takovým rozhodnutím příslušná obecná právní úprava, tedy občanský soudní řád, nepřipouští ani opravné prostředky [srov. §202 odst. 1 písm. f) o.s.ř.], neboť se jedná o průběžná rozhodnutí přijímaná v rámci samotného řízení; proti rozhodnutí z něj vyplývajícího mohou účastníci brojit řádnými, popř. mimořádnými opravnými prostředky, které mohou i případné procesní nedostatky napadnout. Jedná se toliko o otázku běžného práva, která ústavněprávní roviny nedosahuje.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že základní právo, jehož se stěžovatelka dovolává, zjevně porušeno nebylo.
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2006
František Duchoň v.r.
předseda senátu