ECLI:CZ:US:2006:1.US.301.06
sp. zn. I. ÚS 301/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky EDIAL, spol. s r. o., se sídlem Nýřany, Benešova 347, zastoupené JUDr. Jaroslavem Karlem, advokátem se sídlem Plzeň, Bendova 8, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 13 Co 897/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 16. 5. 2006, domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 13 Co 897/2004, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 20. 9. 2004, čj. 24 C 135/2001 - 115. Tímto rozsudkem okresní soud zamítl žalobu stěžovatelky proti žalovanému D. B. na zaplacení náhrady škody ve výši 16 832,-- Kč. Podle stěžovatelky uvedeným rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení čl. 4, čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR a dále čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze shora označeného rozsudku Okresního soudu Plzeň-město bylo zjištěno, že zamítl žalobu, kterou stěžovatelka požadovala zaplacení částky 16 832,-- Kč. Podle odůvodnění rozsudku se okresní soud, při posuzování náhrady škody, opřel o ustanovení §420 a násl. ObčZ. Dospěl k závěru, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno. Neprokázala ani, že žalovaný porušil svoji právní povinnost, ani existenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti ze strany žalovaného. Krajský soud v Plzni rozsudkem, jehož zrušení stěžovatelka navrhla, rozsudek okresního soudu potvrdil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti stěžovatelky je nesouhlas s právními závěry obecných soudů obou stupňů. Stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvedla nic nového, pouze zopakovala to, co již uváděla v řízení před obecnými soudy. Navíc ani konkrétně neuvedla, v čem došlo k porušení jejích základních práv. Tímto postupem staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví. Tato úloha však Ústavnímu soudu, podle čl. 83 Ústavy ČR, nepřísluší. Úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů, proto nevykonává přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní závěr, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti.
V řízení před obecnými soudy obou stupňů nedošlo k porušení stěžovatelkou tvrzených základních práv. Obecné soudy provedly důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci a po jejich zhodnocení vyvodily právní závěry, které řádně odůvodnily na základě ústavně konformního výkladu příslušných ustanovení občanského zákoníku. Věcně se vypořádaly se všemi námitkami stěžovatelky, takže v jejich postupu a rozhodnutí nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o porušení některého ze stěžovatelkou uváděných základních práv. Ústavní soud ve věci nezjistil nic, co by tuto věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl první senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu