ECLI:CZ:US:2006:1.US.312.06
sp. zn. I. ÚS 312/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. P., zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 39, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2005, č. j. 18 C 342/2004-218, za účasti Okresního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 5. 2006 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Olomouci pro zmeškání, neboť má za to, že pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny základní předpoklady řízení, když nebylo stěžovateli řádně doručeno předvolání k jednání.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 cit. zákona.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Takovým opravným prostředkem proti rozsudku pro zmeškání je odvolání. O možnosti podat odvolání proti napadenému rozsudku pro zmeškání byl stěžovatel Okresním soudem v Olomouci poučen v tom smyslu, že odvolacím důvodem mohou být pouze vady uvedené v §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání.
Ústavní soud v dané věci z obsahu spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 18 C 342/2004, který si vyžádal, zjistil, že stěžovatel napadl rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2005, č. j. 18 C 342/2004-218, podáním ze dne 25. 10. 2005 označeným jako "návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání OS v Olomouci, sp. zn. 18 C 342/2004, ze dne 29. 9. 2005, příp. odvolání proti tomuto rozsudku". Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 11. 2005, č. j. 18 C 242/2004-230, byl návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítnut, když soud dospěl k závěru, že stěžovatelem namítaná otázka řádného předvolání k jednání je posouzením podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání, nikoliv skutečností, která by zakládala zmeškání stěžovatele z omluvitelného důvodu. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, ve kterém mimo jiné uvedl, že pokud jeho námitky nespadaly pod §153b odst. 4 o. s. ř., tedy že zmeškal jednání z omluvitelných důvodů, měl soud jeho podání ze dne 25. 10. 2005 posoudit jako odvolání proti rozsudku pro zmeškání, a postoupit je krajskému soudu k rozhodnutí. Usnesením Krajského soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2006, č. j. 12 Co 1155/2005-238, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno s odůvodněním, že soud prvního stupně správně dovodil, že jestliže stěžovatel netvrdil relevantní důvody, pro které se nedostavil k prvnímu jednání ve věci, není jeho návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání důvodný. Pokud jde o námitky stěžovatele, které se týkaly doručení předvolání k soudnímu jednání, tyto je třeba dle odvolacího soudu podřadit pod odvolací důvody podle §205b o. s. ř., neboť stěžovatel jimi argumentuje, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, těmito námitkami se bude odvolací soud zabývat poté, co mu bude spis okresním soudem s odvoláním stěžovatele řádně předložen. Na čísle listu 244 spisu je pak založeno podání stěžovatele, kterým reaguje na oznámení soudu prvního stupně o pravomocném skončení věci a vrácení příloh ze soudního spisu. Stěžovatel se tímto podáním (a opětovně podáním ze dne 2. 5. 2006 - č. l. 246) s odkazem na výše cit. rozhodnutí odvolacího soudu domáhá, aby bylo jeho odvolání ze dne 25. 10. 2005 předloženo odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Z referátu soudce na č. l. 245 vyplývá, že bylo stěžovateli sděleno, že dle názoru soudu není jeho podání ze dne 25. 10. 2005 doručené soudu 31. 10. 2005 podle obsahu odvoláním. Dále bylo z vyžádaného soudního spisu zjištěno, že současně s ústavní stížností podal stěžovatel odvolání proti napadenému rozhodnutí obsahově totožné s podáním ze dne 25. 10. 2005 spolu s žádostí o prominutí lhůty. Usnesením ze dne 22. 5. 2006, č. j. 18 C 342/2004-249 Okresní soud v Olomouci žádost stěžovatele o prominutí zmeškání lhůty k odvolání zamítnul.
Vzhledem ke skutečnosti, že o odvolání stěžovatele ze dne 18. 5. 2005 proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí nebylo Okresním soudem v Olomouci do dnešního dne rozhodnuto, Ústavnímu soudu nezbylo, než odmítnout podanou ústavní stížnost při zachování principu subsidiarity ústavní stížnosti pro nevyčerpání opravných prostředků jako nepřípustnou.
Pokud jde o podání stěžovatele ze dne 25. 10. 2005, z výše uvedeného je zřejmé, že Okresní soud v Olomouci neposoudil toto podání jako odvolání. Námitky stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti týkající se skutečnosti, že nebyly splněny základní předpoklady řízení, když nebylo stěžovateli řádně doručeno předvolání k jednání, jsou přitom námitkami spadajícími pod §205b o. s. ř. a byly by předmětem rozhodování soudu v odvolacím řízení, pokud by Okresní soud v Olomouci posoudil podání stěžovatele ze dne 25. 10. 2005 nejen jako návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, ale také současně jako odvolání, a předložil je (po rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání proti zamítavému rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání) opětovně s příslušnou předkládací zprávou odvolacímu soudu. To se však v dané věci nestalo.
Pokud spatřuje stěžovatel porušení svých práv právě ve skutečnosti, že Okresní soud v Olomouci posoudil jeho podání ze dne 25. 10. 2005 jen podle jeho označení a nikoli podle obsahu, jak ukládá §41 odst. 2 o. s. ř., nebylo by možné takový vadný stav, i kdyby byl Ústavním soudem zjištěn, napravit zrušením napadeného rozsudku pro zmeškání. Jinými slovy, domáhá-li se stěžovatel projednání svého odvolání ze dne 25. 10. 2005 odvolacím soudem, nelze se domáhat nápravy cestou zrušení rozsudku pro zmeškání, nýbrž např. návrhem směřujícím proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v průtazích v řízení před soudem prvního stupně.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], když neshledal důvod k postupu dle ust. §75 odst. 2 cit. zák.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2006
Ivana Janů
soudce zpravodaj