ECLI:CZ:US:2006:1.US.322.06
sp. zn. I. ÚS 322/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Krůškem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Jaltská 7, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2006, sp. zn. 9 To 688/2005, ve věci Okresního soudu v Chebu vedené pod sp. zn. 1 Nt 1202/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se F. D. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "odvolací soud"), pro porušení čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Označeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 6. 2006, čj. 1 Nt 1202/2004 - 87 (dále jen "soud prvního stupně"). Tímto usnesením soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 7. 2002, čj. 1 T 69/2001 - 250, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 7 To 594/2002, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání podle ustanovení §235 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona (dále jen "TrZ") a trestným činem znásilnění podle ustanovení 241 odst. 1 TrZ. Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Stěžovatel tvrdil, že odvolací soud tím, že potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na obnovu řízení, mu odepřel možnost přezkoumání jeho viny a trestu v novém řízení. Obecné soudy pominuly význam nových důkazů, které navrhl, zejména věrohodnost poškozené J. M., roz. D. (dále jen "poškozená"), o jejíž svědectví opřely výrok o vině v původním řízení.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zamítnutím návrhu na povolení obnovy řízení. I pro případ řízení o povolení obnovy řízení platí, že Ústavnímu soudu nepřísluší "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž dospěly obecné soudy, a je zcela na obecných soudech, zejména na soudu prvního stupně, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení, za předpokladu, že v řízení nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele. V daném případě takové porušení shledáno nebylo. To, že soud rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.
Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, znamenajícím průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení, k jehož uplatnění musí být naplněny předpoklady zakotvené v ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"). Podle tohoto ustanovení lze obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolit, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.
Obecné soudy musí vždy zkoumat, zda nové skutečnosti či důkazy jsou způsobilé, samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy, bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou totiž způsobilé vyvolat následky předvídané v §278 TrŘ.
Stěžovatel označil za skutečnosti či důkazy soudu dříve neznámé zejména výslechy svědků Z. M. a A. M., které měly zpochybnit věrohodnost poškozené. V této souvislosti stěžovatel navrhl také nový výslech poškozené.
V projednávané věci se obecné soudy zabývaly zákonnými podmínkami umožňujícími povolení obnovy řízení. V odůvodnění svých rozhodnutí odpovídajícím způsobem zdůvodnily (§134 odst. 2 TrŘ), proč nepovažovaly stěžovatelem navrhované důkazy za nové skutečnosti a důkazy ve smyslu §278 odst. 1 TrŘ a jakými úvahami se při rozhodování řídily.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení o obnově byly sice provedeny některé důkazy, které měly charakter nových důkazů (např. výpověď svědka Z. M. a A. M.), nicméně se nejedná o důkazy, které by mohly odůvodnit jiný výrok o vině stěžovatele nebo uloženém trestu. V řízení o obnově byl mimo jiné proveden stěžovatelem navrhovaný výslech poškozené, která znovu setrvala na své výpovědi, usvědčující stěžovatele a rovněž nebyl proveden žádný takový důkaz, který by její věrohodnost zpochybňoval. Odvolací soud sice přisvědčil stěžovateli, že jím navrhované důkazy zpochybňují osobu poškozené a její chování a vystupování, ale v době poměrně dlouhé po spáchání trestného činu kladeného stěžovateli za vinu. Nejednalo se o důkazy dovolující činit jakékoli závěry o věrohodnosti poškozené v době spáchání trestného činu. V tomto směru poukázal na původní řízení, kde byl otázce věrohodnosti poškozené věnován velký prostor, která byla prokázána i závěry znaleckého posudku znalce PhDr. Jiřího Jelena, jenž se k věrohodnosti poškozené vyjadřoval nejen v původním řízení, ale také v řízení o obnově.
V daném případě se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2006
JUDr. František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu