ECLI:CZ:US:2006:1.US.405.04
sp. zn. I. ÚS 405/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. T. P., zastoupeného JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Sokolská tř. 22, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2004, čj. 3 To 227/2004 - 587, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností Ing. T. P. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále též "odvolací soud") pro porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatele proti výroku II. usnesení Okresního soudu v Ostravě (dále též "soud prvního stupně") ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 70 T 61/2003. Tímto usnesením bylo rozhodnuto, že se do trestu odnětí svobody, uloženého stěžovateli rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 8 T 76/99, započítává vazba, kterou stěžovatel vykonal v období od 25. 3. 1991 do 3. 5. 1991 (výrok I.) a současně bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby (výrok II).
Porušení svých ústavně zaručených práv stěžovatel viděl v uložené povinnosti nahradit náklady spojené s výkonem vazby, ačkoli pro skutek, pro který byl vazebně stíhán, byl zproštěn obžaloby. Současně tvrdil, že judikát bývalého Nejvyššího soudu ČSR, č. R 53/84, rozšiřuje zákonnou dikci ustanovení §152 odst. 1 písm. a) trestního řádu (dále jen "TrŘ").
K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyjádřil odvolací soud, který odkázal na své usnesení a důvody v něm uvedené s tím, že tento postup odpovídá současné judikatuře, tj. i zmíněnému judikátu Nejvyššího soudu ČSR č. R 53/84.
Ústavní soud neopíral své rozhodnutí o citované vyjádření, neboť nepřineslo nové skutečnosti, tvrzení či argumentaci. Z tohoto důvodu nebylo toto vyjádření zasláno stěžovateli k podání případné repliky.
Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V projednávané věci byl stěžovatel ve vazbě od 25. 3. 1991 do 3. 5. 1991 pro skutky kvalifikované v usnesení ze dne 25. 3. 1991 jako trestný čin neoprávněného podnikání podle ustanovení §118 odst. 1, 2 tehdy platného trestního zákona (dále jen "TrZ") a trestný čin ohrožování devizového hospodářství podle ustanovení §146 odst. 1 TrZ. Dne 25. 11. 1992 byla v této věci podána u Okresního soudu v Ostravě obžaloba, sp. zn. 5 Pv 1917/92, a to pro trestné činy podle ustanovení §118 odst. 1, 2 písm. b) TrZ a ustanovení §148 odst. 1, 2 písm. c) TrZ. Věc byla vedena pod sp. zn. 8 T 209/92. Dne 4. 10. 1996 byla na stěžovatele podána u téhož soudu další obžaloba, sp. zn. 5 Zt 1311/95, a to pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle ustanovení §148 odst. 1, 2 písm. c) TrZ. V této druhé věci již stěžovatel ve vazbě nebyl. Na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 1996, sp. zn. 8 T 209/92, byly obě shora označené obžaloby spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí. Trestní řízení proti stěžovateli bylo nadále vedeno pod sp. zn. 70 T 196/96 (č. l. 952 spisu sp. zn. 8 T 209/92).
Předmětné trestní řízení bylo pravomocně ukončeno rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 70 T 61/2003 (č. l. 567 spisu). Tímto rozsudkem byl stěžovatel zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 25. 11. 1992, sp. zn. 5 Pv 1917/92, pro skutky kvalifikované podle ustanovení §118 odst. 1, 2 písm. b) TrZ a ustanovení §148 odst. 1, 2 písm. c) TrZ (výrok I.) a ve výroku II. rozsudku byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle ustanovení §148 odst. 1, 2 písm. c) TrZ (obžaloba Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. 5 Zt 1311/95). Od uložení souhrnného trestu (§35 odst. 2 TrZ) k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 8 T 76/99, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání podle ustanovení §235 odst. 1, 2 písm. b) TrZ a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva roky se zkušební dobou v trvání tří let, bylo upuštěno, neboť tento trest se jevil být postačujícím k jeho nápravě.
Trestním řízením se rozumí řízení podle trestního řádu, tzn. že trestní řízení je širší pojem než je trestní stíhání, neboť zahrnuje veškerý proces upravený trestním řádem (např. trestní stíhání, vykonávací řízení, řízení o opravných prostředcích apod.). Jako v každém jiném zákonem upraveném řízení i v trestním řízení dochází ke vzniku nákladů nutných k jeho provedení, tj. nákladů vzniklých v přímé souvislosti s určitým trestním řízením, které bylo nezbytné vynaložit v souvislosti s provedením jednotlivých procesních úkonů. Náklady trestního řízení, které podle §151 TrŘ prozatímně nese stát, je povinen státu nahradit obžalovaný, byl-li pravomocně uznán vinným (§152 TrŘ). Mezi povinnosti obžalovaného nahradit náklady trestního řízení, byl-li pravomocně uznán vinným, náleží i náhrada nákladů spojených s výkonem vazby [§152 odst. 1 písm. a) TrŘ].
Podmínkou aplikace tohoto ustanovení je pravomocné rozhodnutí o vině obviněného trestným činem. Za této podmínky lze po něm spravedlivě žádat, aby státu nahradil část nákladů vynaložených na trestní řízení. V daném případě byl sice stěžovatel zproštěn viny pro skutky, pro které byl ve vazbě, ale současně byl v tomtéž trestním řízení pravomocně uznán vinným pro jiný trestný čin, přičemž doba strávená ve vazbě mu byla usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2004, čj. 70 T 61/2003 - 577, započtena do trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 8 T 76/99 (§38 odst. 1 TrZ ve spojení s §334 odst. 1 TrŘ). Výrokem II. označeného usnesení soudu prvního stupně, ve spojení se shora uvedeným usnesením odvolacího soudu, mu byla současně uložena povinnost nahradit náklady spojené s výkonem vazby, neboť se jednalo o společné trestní řízení, v jehož rámci byl ve vazbě, následně byl pravomocně uznán vinným, byť pro skutek, pro který ve vazbě nebyl, doba strávená ve vazbě mu byla započtena a rozhodnutí obecných soudů o vzetí stěžovatele do vazby nebyla žádným rozhodnutím zrušena. Nemůže být tedy posuzována doba trvání vazby jinak pro účely započítání (§38 odst. 1 TrZ) a jinak pro účely uložení povinnosti stěžovateli nahradit státu náklady spojené s výkonem této vazby.
Ústavní soud neshledal stěžovatelem tvrzené porušení jeho ústavně zaručených práv. Aplikovaný judikát Nejvyššího soudu ČSR, č. R 53/84, směřoval ke zjištění obsahu ustanovení §152 odst. 1 písm. a) TrŘ, jeho významu a smyslu při aplikaci. Při výkladu zákonné dikce uvedeného ustanovení trestního řádu nevybočil z rámce daného obsahem textu tohoto ustanovení a v souladu s ratio legis (úmyslem zákonodárce) interpretoval trestní řád (tj. pojem trestní řízení a povinnost nahradit náklady spojené s výkonem vazby) a trestní zákon (tj. započítání doby strávené ve vazbě do uloženého trestu) ve vzájemných souvislostech, aniž by text zákona "dotvářel" a šel tak za hranice obsahu textu vykládaného ustanovení trestního řádu. Nejednalo se tedy o stěžovatelem tvrzený extenzivní výklad označeného ustanovení jdoucí mimo princip zákonnosti. Z uvedeného je zřejmé, že povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby byla stěžovateli uložena na základě zákona a v jeho mezích, při zachování jeho základních práv a svobod. Za tohoto stavu bylo nutno odmítnout i tvrzení stěžovatele o porušení čl. 40 Listiny.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu