ECLI:CZ:US:2006:1.US.417.05
sp. zn. I. ÚS 417/05
Usnesení
I. ÚS 417/05
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti L. H., zastoupeného Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou, se sídlem Celetná 4, 110 00 Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2005, č. j. 12 To 33/2005-89, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 7. 2005, stěžovatel napadl usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "Vrchní soud") ze dne 25. 4. 2005, č. j. 12 To 33/2005-89 (dále jen "usnesení Vrchního soudu"), kterým byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "Krajský soud") ze dne 18. 2. 2005, sp. zn. 1 Nt 31/2004, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 3 T 13/95.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost není přípustná.
Jak Ústavní soud zjistil, ministr spravedlnosti podal ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona směřující proti rozhodnutím, jejichž zrušení se stěžovatel domáhal v rámci zmíněného návrhu na obnovu řízení. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2006, sp. zn. 4 Tz 156/2005, bylo této stížnosti pro porušení zákona v plném rozsahu vyhověno. O věci bude znovu rozhodovat Krajský soud.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné prostředky. Protože stěžovatelův případ bude dále předmětem řízení před obecnými soudy, nelze, než ústavní stížnost odmítnou pro její předčasnost.
Ústavní soud, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2006
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj