ECLI:CZ:US:2006:1.US.502.04
sp. zn. I. ÚS 502/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J.Č., zastoupeného advokátem JUDr. O.V., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 7 Co 788/2004-43 ze dne 14. 6. 2004 a proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci čj. 4 C 129/2003-56 ze dne 15. 12. 2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 7 Co 788/2004-43 ze dne 14. 6. 2004, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci čj. 4 C 129/2003-56 ze dne 15. 12. 2003, kterým bylo nařízeno předběžné opatření proti tehdejšímu žalobci Ing. Z., aby zajistil E. a P.J. v bytě v domě č.p. 170 v P., dodávku vody pitné i užitkové, a aby zajistil vyčerpání vody ze sklepa a opravu střešní krytiny tak, aby bylo zamezeno zatékání vody do podkrovní místnosti bytu. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:
Stěžovatel vstoupil do probíhajícího řízení jako právní nástupce po původním účastníkovi řízení Ing. Z., který byl správcem konkurzní podstaty. Stěžovatel zakoupil z této konkurzní podstaty výše uvedený dům, v němž je byt obýván druhou stranou řízení. V původním řízení, které bylo vedeno o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, byl nejdříve správce konkurzní podstaty Z. a nyní stěžovatel Ing. Č. žalobcem; na základě protinávrhu původních žalovaných J. bylo k samostatnému řízení vyloučeno řízení o vzájemném návrhu manželů J. proti Ing. Z. o uložení povinnosti pronajimateli předmětného bytu. V tomto vyloučeném řízení je stěžovatel žalovaným a původní žalovaní jsou v postavení žalobců.
Stěžovatel zásadně nesouhlasí jak se svým vstupem do řízení, tak i s potvrzením uložené povinnosti ve formě předběžného opatření v odvolacím řízení. Tvrdí, že řízení odvolacího soudu je v souvislosti s jeho vstupem do řízení postiženo vadou, která měla za následek nejen nesprávné rozhodnutí o předběžném opatření, ale zejména porušení jeho práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu. Odvolací soud podle jeho názoru aplikoval ustanovení §107a o.s.ř., ale neučinil tak ve smyslu §241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. zcela správně, čímž způsobil, že toto rozhodnutí o jeho vstupu do řízení jako žalovaného ho zbavilo možnosti uplatnění opravného prostředku. Stěžovatel se tak nemohl bránit a na svoji procesní obranu ani argumentovat, ani označit a doložit důkazní návrhy. Odvolací soud si podle jeho názoru ustanovení §107a o.s.ř. vyložil chybně; zaměnil skutečnost, že podle ustanovení §107a odst. 2 o.s.ř. se nevyžaduje souhlas toho, kdo má na místo žalovaného do řízení vstoupit, s tím, že stěžovatel jako nástupce původně žalovaného v již probíhajícím řízení, nemusí být vyrozuměn o tomto řízení, ani o tom, že byl dalšími účastníky jako žalobci podán návrh na jeho vstup do řízení o uložení povinnosti pronajímateli spojeném s vydáním předběžného opatření. Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu o jeho vstupu do řízení byl - ve stávajícím systému neúplné apelace - zkrácen na svých procesních právech, což je v rozporu s ústavně zaručeným právem podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Tento postup soudu rovněž porušuje obecnou zásadu přezkoumatelnosti rozhodnutí a zásadu dvouinstančnosti řízení před soudy. Navrhl proto, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření k ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že v řízení o uložení povinnosti pronajímateli bytu měl stěžovatel nadále vystupovat jako žalovaný; to za situace, kdy žalobci vstup nového účastníka na straně žalované navrhli. Ten, kdo vstupuje nově do řízení jako žalovaný, do něj vstupuje podle stavu, který zde v době rozhodnutí podle §107a o.s.ř. existuje a má zachována ta práva účastníka řízení, která měl (v daném okamžiku) jeho právní předchůdce. Nemůže však odmítnout do řízení vstoupit (stejně jako nemá možnost odmítnout být v řízení žalovaným). Odvolací soud při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně o předběžném opatření vycházel z toho, že ve vztahu k původnímu žalovanému nebyla porušena žádná jeho procesní práva a nový žalovaný musí přijmout stav řízení, který zde existuje. Proto nebylo podle jeho názoru nutné žalovaného seznamovat s průběhem řízení před rozhodnutím o procesním nástupnictví. Odvolací soud neodňal stěžovateli jeho procesní práva, tato práva však měl stěžovatel pouze v tom rozsahu, v jakém je měl jeho právní předchůdce.
Toto vyjádření zaslal Ústavní soud stěžovateli s tím, že může k němu podat repliku. To však stěžovatel neučinil.
III.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 4 C 129/2003 vedený u Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Ze spisu zjistil, že původně podal správce konkurzní podstaty Ing. Z.Z. žalobu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu proti žalovaným manželům P. a E.J., bytem v P.
V průběhu řízení před soudem I. stupně podali žalovaní proti Ing. Z. vzájemný návrh na stanovení povinnosti pronajímatele odstranit závady v bytě (zajistit dodávku pitné a užitkové vody, vyčerpání vody ze sklepa, oprava střešní krytiny). Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem čj. 4 C 129/2003-46 ze dne 16. 10. 2003 žalobu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu zamítl a uložil žalobci (tehdy stále správci konkurzní podstaty) povinnost zajistit v bytě žalovaných dodávky pitné a užitkové vody, vyčerpání vody ze sklepa a opravu střešní krytiny. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že okolnosti, pro které žalovaní neplatili nájemné, jsou významné pro úvahu, zda k výpovědi přivolit. Soud I. stupně šetřením na místě samém konstatoval závady, na které byl žalobce upozorňován a bezvýsledně vyzýván k jejich odstranění a žalovaní uplatnili i nárok na slevu z nájemného. Tyto skutečnosti jsou důvodem, pro který soud s odvoláním na ustanovení §3 občanského zákoníku žalobě na přivolení k výpovědi nevyhověl. Současně také rozhodl o povinnosti žalobce odstranit závady, které byly zjištěny šetřením na místě samém.
Původní žalobce podal proti rozsudku soudu I. stupně odvolání. Žalovaní podáním ze dne 24. 11. 2003 navrhli vydání předběžného opatření na stanovení povinnosti pronajímatele odstranit závady v bytě. Tomuto návrhu soud I. stupně vyhověl napadeným usnesením čj. 4 C 129/2003-56 ze dne 15. 12. 2003, jímž nařídil předběžné opatření. Usnesení bylo doručeno právnímu zástupci původního žalobce dne 17. 12. 2003. Uvedené usnesení napadli odvoláním žalovaní a vytýkali mu, že jeho výrok není přesný a neobsahuje výrok o nákladech řízení. Usnesení o předběžném opatření napadl odvoláním ze dne 31. 12. 2003 i původní žalobce (správce konkurzní podstaty). Věc byla předložena Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 8. 4. 2004.
Podáním ze dne 26. 4. 2004 sdělil správce konkurzní podstaty odvolacímu soudu, že na základě kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2004 uzavřené mezi ním jako prodávajícím a stěžovatelem jako kupujícím došlo k převodu vlastnického práva k domu č.p. 170 v Š. Vlastnické právo ve prospěch stěžovatele již bylo vloženo do katastru nemovitostí. Dále navrhl, aby stěžovatel vstoupil do předmětného řízení jako žalobce namísto něho. Odvolací soud přípisem ze dne 28. 4. 2004 informoval stěžovatele, že před Krajským soudem v Českých Budějovicích je vedeno "řízení v právní věci žalobce správce konkurzní podstaty úpadce FJ proti manželům E. a P.J. o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a o vzájemném návrhu žalovaných proti žalobci na uložení povinnosti odstranit závady v bytě. ... Dosavadní žalobce navrhl, aby bylo rozhodnuto o Vašem vstupu do uvedeného řízení postupem podle §107a o.s.ř. V řízení, v němž byste měl být žalobcem, přichází takový postup pouze pro případ, že se svým vstupem souhlasíte." Odvolací soud dále vyzval stěžovatele, aby své stanovisko ve lhůtě sdělil a upozornil ho, že pokud se vstupem do řízení souhlasí, odvolací soud o podaném návrhu rozhodne, přičemž musí přijmout stav řízení, jaký je v době jeho vstupu do řízení. Uvedl, že pokud ve lhůtě nesdělí, že se vstupem do řízení souhlasí, bude soud vycházet z toho, že se vstupem do řízení nesouhlasí s důsledky s tím spojenými (čl. 76). Přípis byl stěžovateli doručen dne 10. 5. 2004. Na tuto výzvu stěžovatel nereagoval.
Podáním ze dne 4. 5. 2004 podle §107a o.s.ř. navrhli žalovaní jako žalobci v řízení o provedení nezbytných oprav v bytě, aby soud rozhodl, že do řízení namísto správce konkurzní podstaty vstupuje stěžovatel.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením čj. 7 Co 789/2004-84 ze dne 27. 5. 2004 rozhodl tak, že se vzájemný návrh, kterým se žalovaní E. a P.J. proti žalobci správci konkurzní podstaty úpadce domáhají stanovení povinností pronajímatele, vylučuje k samostatnému řízení. Dále rozhodl, že do řízení ve vyloučené věci na místo dosavadního žalovaného správce konkurzní podstaty Ing. Z. vstupuje jako žalovaný stěžovatel. Krajský soud tak rozhodl proto, že nový žalobce (změna vlastnictví předmětné nemovitosti) se vstupem do řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu na straně žalobce nesouhlasí a původní žalovaní jako žalobci ve vzájemném návrhu o stanovení povinnosti pronajímatel navrhli, aby do řízení vstoupil jako nový žalovaný současný vlastník nemovitosti. Vyloučená věc žalobců E. a P.J. proti stěžovateli o stanovení povinností pronajímatele bytu je dále vedena pod sp. zn. 7 Co 1266/2004. Toto usnesení však ústavní stížností napadeno není.
V původním řízení (o přivolení k výpovědi z nájmu) vzal původní žalobce (správce konkurzní podstaty) návrhem ze dne 17. 6. 2004 žalobu zpět s odůvodněním, že ztratil aktivní legitimaci pro vedení tohoto řízení (čl. 92). Žalovaní se zpětvzetím žaloby souhlasili (čl. 94 revers). Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením čj. 7 Co 289/2004-96 ze dne 30. 6. 2004 zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o zamítnutí žaloby o přivolení k výpovědi a řízení zastavil.
Výše citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 7 Co 789/2004-84 ze dne 27. 5. 2004 napadl stěžovatel dovoláním proti výroku o jeho vstupu do vyloučeného řízení jako žalovaného. Námitky uplatněné v dovolání jsou námitkami, které stěžovatel uplatnil i v ústavní stížnosti. Nejvyšší soud ČR usnesením čj. 26 Cdo 1883/2004-116 ze dne 3. 5. 2005 dovolání zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že odvolací soud postupoval správně. Výhrada stěžovatele, že nebyl vyrozuměn o probíhajícím soudním řízení, ani o tom, že byl podán žalobci (ve vzájemném návrhu) návrh na jeho vstup do řízení na místo stávajícího žalovaného, že mu tento návrh nebyl doručen do vlastních rukou, není způsobilá změnit závěr o řádném postupu odvolacího soudu. Nový žalovaný byl vyrozuměn o svém nástupnictví rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 27. 5.2004 (doručeno prostřednictvím jeho právního zástupce dne 3. 6. 2004), v němž bylo rozhodnuto, že vstupuje do řízení na místo původního žalovaného. K námitce, že v důsledku systému neúplné apelace byl zkrácen na svých procesních právech a že mu bylo odňato právo na spravedlivý proces, uvedl dovolací soud, že podle ustanovení §107a odst. 3 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení §107 odst. 4 o.s.ř. ten, kdo vstupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení. V daném případě měl možnost uplatnit všechna procesní práva, a to až do okamžiku právní moci usnesení o procesním nástupnictví, původní žalovaný. Rozsah procesních práv stěžovatele je pak stejný, jaký by měl původní žalovaný ve stejné fázi řízení. Usnesení dovolacího soudu touto ústavní stížností napadeno nebylo. (Pozn.: V této souvislosti je třeba zdůraznit, že toto usnesení dovolacího soudu se netýká rozhodnutí obecných soudů, jež jsou napadena touto ústavní stížností.)
Ve vyloučeném řízení žalobců manželů J. proti stěžovateli jako žalovanému o uložení povinnosti pronajímateli bytu pak Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným usnesením čj. 7 Co 788/2004-43 ze dne 14. 6. 2004 potvrdil usnesení soudu I. stupně o předběžném opatření. V odůvodnění uvedl, že odvolání neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, které by měly vést k opačnému závěru. Odvolací soud předběžné opatření potvrdil proto, aby tak byla zajištěna ochrana práv nájemců předmětného bytu do doby, než bude o návrhu na uložení povinnosti pronajímateli bytu rozhodnuto ve věci samé.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížností jsou napadena rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího, jimiž bylo rozhodnuto o předběžném opatření v řízení o uložení povinnosti pronajímateli bytu. Jádrem ústavní stížnosti stěžovatele jsou však zejména námitky směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu, který rozhodl o vyloučení vzájemného návrhu manželů J. o uložení povinnosti pronajímateli bytu k samostatnému řízení a o vstupu stěžovatele do tohoto řízení na straně žalované. Stěžovatel nesouhlasí se svou účastí v tomto řízení a tvrdí, že při vstupu do řízení až ve fázi řízení odvolacího mu bylo odňato právo na spravedlivý proces, protože nemohl řádně uplatňovat svá procesní práva.
Ústavní soud nemohl stěžovateli přisvědčit. Jak vyplývá z rekapitulace soudního spisu, stěžovatel byl informován o tom, že je vedeno řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a že byl podán vzájemný návrh o uložení povinnosti pronajímateli. Na základě této informace se stěžovatel mohl seznámit se stavem řízení; při převodu předmětné nemovitosti ho o této skutečnosti mohl řádně informovat i jeho právní předchůdce.
Ústavní soud neshledal pochybení obecných soudů ani při aplikaci příslušných ustanovení o.s.ř. k vyřešení otázky procesního nástupnictví ve vyloučeném řízení, kde měl stěžovatel postavení žalovaného. Obecné soudy zde aplikovaly běžné právo a to ústavně konformním způsobem, který nemohl přivodit újmu na základním právu stěžovatele na spravedlivý proces. Ústavní soud navíc připomíná, že ústavní stížností bylo napadeno pouze rozhodnutí o předběžném opatření, leč řízení ještě pokračovalo dále a stěžovatel měl další možnost uvádět svá tvrzení a navrhovat k jejich prokázání potřebné důkazy.
Přezkoumáváním opodstatněnosti předběžného opatření po věcné stránce se Ústavní soud nezabýval, protože v tomto směru žádné námitky stěžovatele vzneseny nebyly.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny nedošlo.
Proto ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2006
František Duchoň
předseda senátu