ECLI:CZ:US:2006:1.US.516.06
sp. zn. I. ÚS 516/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti J. M., zast. JUDr. Jindřichem Josefem, advokátem, sídlem Pražská 43, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.9.2004, č.j. 21 Co 409/2004-69, 21 Co 410/2004, 21 Co 411/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel v návrhu na zahájení řízení ze dne 19.7.2006, předanému k poštovní přepravě 25.7.2006, napadl v záhlaví specifikované usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Uvedl, že tímto usnesením městský soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1.4.2004, č.j. 11 C 196/2002-42, a současně zastavil řízení o jeho odvolání proti dvěma dalším rozhodnutím tohoto soudu. V prvním výroku se ztotožnil se závěry soudu I. stupně v tom, že odvolání byla podána opožděně, ve druhém výroku bylo řízení zastaveno, protože o jeho odvoláních bylo již rozhodnuto. Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §239 odst. 3 obč. soudního řádu, namítal v něm, že soudy nesprávně vycházely při posouzení včasnosti odvolání z fikce doručení, až pro ni nebyly splněny všechny zákonné předpoklady. Dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18.5.2006, č.j. 33 Odo 26/2006-88, odmítnuto. Toto usnesení dále opakovaně označoval jako "rozsudek" a tvrdil, že mu byl doručen 6.6.2006 a s odvoláním na stanovisko Ústavního soudu ve věci sp.zn. II. ÚS 635/02) dovozoval, že mu tak byla zachována lhůta k podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.5.2006, č.j. 33 Odo 26/2006-88, zjistil, že stěžovatelovo dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo odvolání, nikoliv dovolání, které bylo ex lege nepřípustné. Proto v tomto případě nelze považovat podané dovolání za prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže stěžovatel ústavní stížností brojí proti usnesení městského soudu, počala běžet lhůta k podání ústavní stížnost dnem následujícím po doručení tohoto usnesení, nikoliv dnem určeným podle doručení usnesení Nejvyššího soudu, je tedy zřejmé, že ke dni podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě tato lhůta uplynula. Ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu nelze v tomto případě aplikovat, protože - jak plyne z uvedeného - Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání neodmítl jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2006
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj