ECLI:CZ:US:2006:1.US.526.06.1
sp. zn. I. ÚS 526/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) T. R., a 2) R. D., obou t. č., zastoupených JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem Brno, Jaselská 27, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 9 To 262/2006, a usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 18. 4. 2006, čj. 3 KZV 5/2006 - 225, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se T. R. a R. D. (dále jen "stěžovatelé") domáhali zrušení uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "odvolací soud") a usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "státní zástupkyně") pro porušení čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatelů proti shora označenému usnesení státní zástupkyně. Tímto usnesením bylo, podle ustanovení §71 odst. 3 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), rozhodnuto, že se stěžovatelé ponechávají i nadále ve vazbě. T. R. z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), c) TrŘ a R. D. z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. a) TrŘ. Vazební důvod podle ustanovení §67 písm. b) TrŘ u obou odpadl.
Stěžovatelé poukázali na nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 45/04, z něhož vyplývá povinnost vyslechnout obviněného před tím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce (čl. 5 odst. 4 Úmluvy) a tvrdili, že postup soudu byl v rozporu s tímto nálezem a uvedeným článkem.
Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud znovu připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není soudem nadřízeným obecným soudům ani dalším orgánům činným v trestním řízení, nevykonává nad nimi dohled či dozor. Jsou to především obecné soudy, které, se znalostí konkrétní trestní věci, stadia, ve kterém se nachází a na základě znalostí všech okolností a souvislostí případu musí posoudit, zda existují či trvají vazební důvody. Do tzv. vazebních rozhodnutí je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, shledá-li, že rozhodnutí o vazbě není podloženo zákonným důvodem, nebo jestliže jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu se zárukami plynoucími z ústavního pořádku.
S ohledem na uvedený rozsah ústavněprávního přezkumu Ústavní soud konstatuje, že neshledal zásah do základních práv, jichž se stěžovatelé dovolávali. Stěžovatelé jsou trestně stíháni pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákona (dále jen "TrZ"). Jedná se o závažnou, organizovanou trestnou činnost, které se dopustili se členy organizované skupiny působící ve více státech tím, že do 24. 9. 2003 zorganizovali cestu českých a slovenských kurýrů, kteří převezli z Nizozemských Antil do Evropy kokain v celkovém množství cca 165 kg. V listopadu 2004 stěžovatelé zorganizovali další cestu slovenských kurýrů, tentokrát do Venezuely. Tito kurýři byli na letišti ve Venezuele zadrženi a v jejich zavazadlech byl nalezen kokain v celkovém množství cca 16 kg.
Stěžovatelé jsou ohroženi vysokou trestní sazbou (10 - 15 let), drogovou trestnou činnost páchali ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a po delší dobu. Disponují dostatečným množstvím finančních prostředků, které jim umožňuje vycestovat do zahraničí, kde mají vazby a kontakty a mohou zde po určitou dobu setrvávat. O tom svědčí jejich opakované cesty do zemí jako je Kolumbie, Venezuela, Nizozemské Antily apod. Navíc stěžovatel T. R. patřil k hlavním organizátorům nedovoleného obchodování s narkotiky, tuto činnost páchal po delší dobu, finanční zisky plynoucí z trestné činnosti používal k uspokojování potřeb svých a své rodiny. Krátce před zadržením byl v telefonním kontaktu s cizím státním příslušníkem, který se na organizování a páchání trestné činnosti spolupodílel. S ohledem na stěžovatelovy kontakty a vazby do zahraničí lze důvodně předpokládat, že v případě propuštění z vazby na svobodu bude opět, v souvislosti s pácháním trestné činnosti, osloven.
Přípravné řízení nebylo možno dosud ukončit, vzhledem k provádění úkonů právní pomoci na Slovensku a ve Venezuele a dalšímu šetření k osobám členů organizované skupiny působící ve více státech, kteří se zdržují zejména na území Kolumbie a Nizozemského království.
Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí státní zástupkyně ze dne 18. 4. 2006, spisového materiálu a po výslechu stěžovatelů k důvodům vazby (viz protokol o neveřejném zasedání ze dne 8. 6. 2006) dospěl k závěru, že konkrétní skutečnosti, odůvodňující trvání vazby, z nichž vyplývá obava z následků předvídaných v ustanovení §67 písm. a), c) TrŘ, jako zákonný podklad pro ústavně přípustné omezení osobní svobody (čl. 8 Listiny), u stěžovatelů trvají i nadále a stížnost zamítl [§134 odst. 2 ve spojení s §148 odst. 1 písm. c) TrŘ].
K námitce stěžovatelů, o kterou opírají nedůvodnost vazby, tj. že důkazní situace ve věci samé neumožňuje jednoznačné stanovisko o jejich vině, je třeba připomenout, že hodnocení doposud ve věci shromážděných důkazů je prováděno pouze pro účely rozhodování o vazbě, které není a ani nesmí být rozhodováním o vině či nevině obviněného. Otázka viny je úkolem obecného soudu až v rámci dokazování v hlavním líčení. Vazba je zajišťovací institut, sloužící k dosažení účelu trestního řízení. Rozhodování o ní nespočívá na principu jistoty bez důvodných pochybností, ale vždy je vedeno v rovině pravděpodobnosti ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě, za současného zjištění (jako tomu bylo v projednávané věci), že zjištěné skutečnosti (obsah spisového materiálu) nasvědčují tomu, že skutek, pro který je vedeno trestní stíhání stěžovatelů, byl spáchán, má znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) TrZ, a jsou zřejmé i důvody k podezření, že daný trestný čin spáchali právě stěžovatelé. Ústavnímu soudu, jenž není součástí soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 91 Ústavy ČR) ani ostatních orgánů veřejné moci, nepřísluší přezkoumávat po věcné stránce, jsou-li dány či nikoliv důvody k podezření, zda stěžovatelé spáchali nebo nespáchali stíhaný trestný čin.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelů, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2006
František Duchoň, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu