ECLI:CZ:US:2006:1.US.528.06
sp. zn. I. ÚS 528/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MgA R. S., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti usnesení Policie České republiky, Okresního ředitelství Česká Lípa ze dne 14. 7. 2006, sp. zn. ČVS:45/SKPV-OHK-66-2005, za účasti Okresního ředitelství Česká Lípa jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2006, stěžovatel napadl usnesení Policie České republiky, Okresního ředitelství Česká Lípa (dále jen "Policie") ze dne 14. 7. 2006, sp. zn. ČVS: 45/SKPV-OHK-66-2005 (dále jen "usnesení"), kterým proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") a trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona.
Stěžovatel tvrdí, že v napadeném usnesení se hovoří o trestné činnosti které se "dopustil", čímž došlo k porušení principu presumpce neviny.
Zároveň vyslovil přesvědčení, že "policejní komisař je natolik právně nepoučený, že neví, že každého obviněného je nutno považovat za nevinného do té doby, dokud není jeho vina prokázána pravomocným rozsudkem." Pro tuto "profesionální nedostatečnost" je třeba policejního komisaře považovat za "nevědomě podjatého".
Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil, neboť došlo k porušení čl. 9 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Ústavní stížnost není přípustná.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné prostředky. Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včetně podmínek podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, kdy je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle právní úpravy obsažené v §160 odst. 7 a dalších ustanoveních zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"), je proti rozhodnutí, které stěžovatel ústavní stížností napadl, přípustná stížnost. O tom byl stěžovatel též řádně poučen v napadeném usnesení.
Ústavní soud, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2006
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj