ECLI:CZ:US:2006:1.US.542.06
sp. zn. I. ÚS 542/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 15. srpna 2006 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupený JUDr. Václavem Veselým, advokátem, se sídlem Podjavorinské 1596, 149 00 Praha 4, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 1. 2006 sp.zn. 1 E 7/2005 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2006 sp. zn. 12 Co 227/2006 , takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Svrchu uvedeným rozhodnutím Okresního soudu v Litoměřicích bylo zastaveno řízení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí stěžovatele a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem, specifikovaným v záhlaví tohoto usnesení, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a právo na účinný opravný prostředek (čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Ústavní soud konstatuje, že podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je k podání ústavní stížnosti oprávněna fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Z podané ústavní stížnosti jakož i z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v rozporu s tvrzením stěžovatele nebylo, a ani nemohlo být těmito rozhodnutími být porušeno žádné ze základních práv stěžovatele. Návrh, o kterém měl soud ve vykonávacím řízení rozhodovat a který byl způsobilý zasáhnout do vlastnického práva stěžovatele, byl totiž oprávněným vzat zpět, což, jak správně zhodnotil odvolací soud, byl úkon, k němuž byl oprávněný oprávněn, neboť řízení o výkonu rozhodnutí je zcela ovládáno dispoziční zásadou. Pokud pak oprávněný vzal svůj návrh zpět a soud řízení zastavil, nebyl tento výrok soudu vůbec způsobilý přivodit stěžovateli, byť i nepatrnou, újmu v jeho právech, která stěžovateli svědčila v okamžiku vydání rozhodnutí. Totéž platí i ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu.
Za daného stavu je ovšem třeba považovat návrh podaný stěžovatelem za návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť stěžovatele nelze považovat za osobu dotčenou svrchu uvedenými rozhodnutími soudů. Obecně lze totiž říci, že soudní rozhodnutí, jímž se zastavuje řízení zahájené z podnětu procesní protistrany, v němž byl stěžovatel v pozici žalovaného, povinného, apod., není schopno způsobit újmu ve sféře subjektivních práv takového stěžovatele a jeho případná ústavní stížnost proto musí být odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. Vzhledem k tomu také stěžovatel nebyl vyzýván k odstranění vad, jimiž jeho návrh trpěl, zejména pak té vady, že petit jeho návrhu neodpovídal obsahu návrhu, jakož i přiloženým soudním rozhodnutím, když z druhé strany bylo zcela zřejmé, ve vztahu k jakým soudním rozhodnutím se návrh upínal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2006
Eliška Wagnerová, v.r.
soudce zpravodaj