ECLI:CZ:US:2006:1.US.543.05
sp. zn. I. ÚS 543/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Ing. D. S., zast. Mug. Lucií Peškovou, advokátkou, sídlem Rožnovská 241, Frenštát pod Radhoštěm, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.5.2005, sp.zn. 13 Co 131/2005, a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21.5.2002, č.j. 22 P 218/2001-338, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v návrhu na zahájení řízení ze dne 27.9.2005, doručenému Ústavnímu soudu prostřednictvím faxu téhož dne a doplněnému písemně dne 29.9.2005, napadal rozsudky obecných soudů, a to rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.5.2005, sp.zn. 13 Co 131/2005, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21.5.2002, č.j. 22 P 218/2001-338, ve věci změny výchovného prostředí a úpravy výživného.
Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku byl zamítnut jeho návrh na odnětí nezletilých dcer z výchovy matky a jejich svěření do jeho výchovy a řízení o snížení výživného bylo zastaveno. Proti části rozsudku, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí stěžovatelova návrhu na změnu výchovy nezletilých dětí, stěžovatel podal odvolání, které Krajský soud v Ostravě shledal nedůvodným a prvostupňový rozsudek v napadené části potvrdil. Ústavní soud zjistil, že rozsudek odvolacího soudu byl stěžovateli (resp. jeho právní zástupkyni) doručen dne 28.7.2005.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo odvolání, přičemž rozhodnutí o něm bylo stěžovateli doručeno 28.7.2005. Tento den byl rozhodný pro počátek běhu lhůty k podání stížnosti a je zřejmé, že ke dni podání ústavní stížnosti, tato lhůta, byť o jediný den, uplynula. Není proto správný stěžovatelův názor vyjádřený na str. 4 ústavní stížnosti, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti je zachována, když její počátek odvozuje až ode dne nabytí právní moci.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2006
Ivana Janů
soudce zpravodaj