ECLI:CZ:US:2006:1.US.570.06.1
sp. zn. I. ÚS 570/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti V. V., zast. JUDr. Jitkou Třeštílkovou, advokátkou, Velké nám. 45, Strakonice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.9.2004, č.j. 5 Co 1369/2004-118, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v návrhu na zahájení řízení ze dne 16.8.2006, předanému k poštovní přepravě 18.8.2006, napadla v záhlaví specifikovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"). Uvedla, že rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen "okresní soud") ze dne 9.3.2004, č.j. 7 C 228/2003-91, byla zamítnuta její žaloba, kterou se domáhala ochrany svého vlastnického práva vůči nedůvodným zásahům. Proti tomuto rozsudku podala odvolání, přičemž napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto tak, že se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala dovolání, Nejvyšší soud pak svým rozsudkem ze dne 27.4.2006, čj. 22 Cdo 328/2005-138, dovolání zamítl. Podle jejího názoru bylo rozhodnutím krajského soudu, který potvrdil rozsudek okresního soudu, resp. oběma těmito soudy, porušeno právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zejména pak flagrantním způsobem bylo zasaženo do jejího práva na vlastnictví a zásadním způsobem je omezováno její vlastnické právo, což je nepochybně v rozporu s čl. 11 Listiny.
Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek krajského soudu nabyl právní moci 26.10.2004.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo dovolání, které Nejvyšší soud shledal přípustným. Jestliže stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozsudku krajského soudu, počala běžet lhůta k podání ústavní stížnost dnem následujícím po doručení tohoto rozsudku, nikoliv dnem určeným podle doručení rozsudku Nejvyššího soudu, je tedy zřejmé, že ke dni podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě tato lhůta uplynula. Ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu nelze v tomto případě aplikovat, proto - jak plyne z uvedeného - Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání neodmítl jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2006
Ivana Janů
soudce zpravodaj