ECLI:CZ:US:2006:1.US.587.06.1
sp. zn. I. ÚS 587/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. A. J., t.č., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.2005, sp.zn. 6 To 104/2004, a proti nečinnosti Městského soudu v Praze, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30.8.2006, se stěžovatel domáhal zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, neboť jím měla být porušena jeho základní práva podle čl. 10 Ústavy, čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel zároveň navrhl, aby Ústavní soud zakázal Městskému soudu v Praze pokračovat v porušování jeho základních práv spočívajícím "ve výkonu rozhodnutí výkonem trestu odnětí svobody" a aby mu přikázal propustit stěžovatele na svobodu.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ze sdělení Městského soudu v Praze, doručeného Ústavnímu soudu dne 8.9.2006, se zjišťuje, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze převzal stěžovatel dne 21.3.2005, takže konec lhůty k podání ústavní stížnosti připadl na den 22.5.2005 (pozn.: dne 20.5.2005 byla sobota). Ústavní stížnost tedy podal stěžovatel zjevně po lhůtě stanovené pro její podání zákonem.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost proti citovanému rozsudku podle ustanovení §43 odst. 1 písmeno b) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
Pokud jde o návrh, aby Ústavní soud zakázal Městskému soudu v Praze pokračovat v porušování stěžovatelových základních práv a přikázal mu, aby jej propustil na svobodu, Ústavní soud konstatuje, že vydání takového rozhodnutí by bylo na místě jen tehdy, kdyby bylo zároveň meritorně rozhodnuto o zrušení rozhodnutí, na jehož základě byl výkon trestu odnětí svobody nařízen. Protože však ústavní stížnost byla odmítnuta [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], musí se toto rozhodnutí negativně promítnout i do návrhu podaného proti postupu Městského soudu v Praze.
Ústavní soud proto tento návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písmeno e), jako nepřípustný, odmítl.
Stěžovatel v návrhu rovněž uvedl, že dne 22.3.2005 podal ministru spravedlnosti v uvedené věci podnět k podání stížnosti pro porušení zákona podle §266 tr. řádu. Ke dni podání ústavní stížnosti nebylo o podnětu rozhodnuto a stěžovatel má [s poukazem na ust. §75 odst. 2 písmeno b) zákona o Ústavním soudu] za to, že v řízení dochází ke značným průtahům a tím k zásahu do jeho základních práv. K tomu Ústavní soud poukazuje na svou dřívější judikaturu, podle které podnět ke stížnosti pro porušení zákona je možné považovat toliko za informaci subjektům, oprávněným k podání stížnosti pro porušení zákona, která nezakládá zákonem stanovené právní důsledky (viz např. usnesení sp.zn. III.ÚS 124/93, www.judikatura.cz). Případnou opožděnou reakci či nečinnost ministra spravedlnosti proto nelze považovat za zásah do základních práv stěžovatele, daných ústavním pořádkem České republiky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2006
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj