ECLI:CZ:US:2006:1.US.590.06
sp. zn. I. ÚS 590/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížností stěžovatele K. K., zastoupeného Mgr. JUDr. Jaroslavem Grincem, Ph.D., advokátem v Praze 2, Mikovcova 10/476, pracoviště v Lounech, nám. Míru 127, adresa pro doručování Louny, Petra Obrovce 2261, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 12 Co 286/2006-180 ze dne 16. 6. 2006 a proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech č.j. 9 C 49/2002-165 ze dne 7. 3. 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 12 Co 286/2006-180 ze dne 16. 6. 2006, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti (rovněž napadenému) usnesení Okresního soudu v Karlových Varech č.j. 9 C 49/2002-165 ze dne 7. 3. 2006, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Napadenými rozhodnutími byla podle jeho názoru porušena ustanovení čl. 36, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 3 a čl. 4 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita vůči ostatním prostředkům, jež slouží k ochraně práv fyzické nebo právnické osoby. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád poskytuje; toho odrazem je institut nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že jejím důvodem jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci.
Obě tato hlediska vzal Ústavní soud v úvahu při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů zákona o Ústavním soudu v projednávaném případě.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný procesní prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle §72 odst. 3 citovaného zákona se za poslední procesní prostředek, který zákon poskytuje k ochraně stěžovatelova práva, považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V předmětné věci Okresní soud v Karlových Varech usnesením č.j. 9 C 49/2002-165 ze dne 7. 3. 2006 zastavil odvolací řízení, protože stěžovatel nezaplatil stanovený soudní poplatek. Proti tomuto usnesení je přípustné odvolání, o čemž byl stěžovatel také v napadeném usnesení řádně poučen. Odvolání stěžovatele bylo usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. 12 Co 286/2006-180 ze dne 16. 6. 2006 jako opožděné odmítnuto.
Podle §229 odst. 4 o.s.ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Ze spisu sp. zn. 9 C 49/2002 vyplývá, že taková žaloba pro zmatečnost podána nebyla. To stěžovatel ostatně ani netvrdil.
Jak již bylo uvedeno, Ústavní soud může - vzhledem k principu subsidiarity - postup orgánů veřejné moci přezkoumávat až poté, co jsou vyčerpány všechny procesní prostředky, jež právní řád jednotlivci k ochraně jeho práv poskytuje. V uvedené věci však všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, vyčerpány nebyly.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2006
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj