ECLI:CZ:US:2006:1.US.636.06.1
sp. zn. I. ÚS 636/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti Středočeského kraje, Zastupitelstva Středočeského kraje, sídlem Borovská 11, Praha 5, zast. JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, sídlem Kamenická 1, Plzeň, o návrhu na zrušení ustanovení §34, §40 a přílohy zák. č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel, v záhlaví označený jako "Středočeský kraj, Zastupitelstvo Středočeského kraje", v textu podání vícekrát označený jako "Středočeský kraj", podal dne 21.9.2006 k poštovní přepravě ústavní stížnost s odkazem na §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dále uvedl, že podle ustanovení §72 odst. 1 písm. b) téhož zákona je zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku oprávněno podat stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), přitom poukázal na lhůtu podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, s tím, že lhůtu je třeba počítat od účinnosti zákona č. 245/2006 Sb., tj. od 31.5.2006, a je podle něj zřejmé, že ústavní stížnost je podávána v zákonem určené lhůtě. Konečně též vychází z §64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž argumentuje pro zdůvodnění, že ten, kdo podal ústavní stížnost, může podat návrh na zrušení zákona (pozn. stěžovatel vadně označuje příslušnou literu tohoto ustanovení, neboť nepostřehl jeho novelizaci provedenou s účinností od 1.4.2004 zákonem č.83/2004 Sb.). Z opatrnosti avizoval přiložení rozhodnutí Zastupitelstva Středočeského kraje k podání stížnosti s návrhem na zrušení zákona, žádné takové rozhodnutí však nepřiložil. Upozornil též na skutečnost, že ústavní stížnost není podána ve smyslu §72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť by se muselo jednat o stížnost směřující do nezákonného zásahu státu, když takovým zásahem nemůže být zákon samotný.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu může fyzická nebo právnická osoba podat podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z tohoto ustanovení vyplývá, že ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv nebo svobod fyzických a právnických osob. Takto vymezený účel ústavní stížnosti znamená, že ji lze podat pouze za určitých předpokladů. Patří k nim, kromě jiných, i tzv. zásah orgánu veřejné moci, což je legislativní zkratka pro rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah. Je evidentní, že v posuzované věci nebylo vydáno žádné rozhodnutí nebo opatření a že nedošlo ani k jinému zásahu orgánu veřejné moci, protože za takový zásah nelze považovat legislativní činnost nebo vydání podzákonného právního předpisu (viz nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 92/94). Z uvedeného je zřejmé, že pokud nejsou dány předpoklady pro přípustnost ústavní stížnosti, není přípustný ani s ní spojený návrh na zrušení zákona podaný podle §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Skutečnost, že kraj nemůže sám podat přímo návrh na zrušení zákona nebo jeho části, je zřejmé.
Sám stěžovatel výslovně uvádí, že nepodává ústavní stížnost podle §72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, kterou by mohlo podat zastupitelstvo kraje tvrdící, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno jeho zaručené právo na samosprávu.
K případné kvalifikaci návrhu na zrušení zákona zastupitelstvem kraje Ústavní soud shodně s navrhovatelem připomíná, že podle §64 odst. 2 písm. e) zákona o Ústavním soudu může zastupitelstvo kraje podat návrh pouze na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení (sc. jiného, než zákona - a contrario §64 odst. 1), což znamená, že v dané věci by návrh na zrušení ve znělce uvedených ustanovení zák. č. 245/2006 Sb. podávala osoba zjevně neoprávněná.
Nad rámec věci, pro informaci stěžovatele, Ústavní soud uvádí, že stejná problematika byla, dokonce v širším rozsahu, řešena v nálezu Pl ÚS 51/06, vyhlášeném 27. září 2006. Nález bude zveřejněn ve Sbírce zákonů.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud návrh odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2006
František Duchoň, v.r.
předseda senátu