ECLI:CZ:US:2006:1.US.679.06
sp. zn. I. ÚS 679/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků jednotek pro dům čp. 172 Budovatelů 5 v Přerově, se sídlem Přerov, Budovatelů 5, čp. 172, zastoupeného JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou se sídlem Přerov, Čechova 656, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 6. 2006, čj. 12 Co 561/2006 - 42, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení o nákladech řízení, pro údajné porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel argumentuje tím, že Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, nesprávně rozhodl o nákladech řízení, protože nesprávně vyložil §151 odst. 2 OSŘ, a to v hypotéze tohoto ustanovení, tj. "okolnosti případu".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud tedy není v žádném případě soudem, který by zevrubně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení, jak se domnívá stěžovatel. Jak Ústavní soud nedávno rekapituloval svou judikaturu, "je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby posuzovaly úspěch stran řízení ve věci a podle toho také rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení jednoduchého práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti" (nález sp. zn. III. ÚS 607/04 ze dne 16. 2. 2006, přístupný na www.judikatura.cz). O takovéto porušení se v tomto případě v žádném případě nejedná. Rozhodnutí odvolacího soudu je ústavně zcela konformně odůvodněno, a to dokonce velmi detailně. Současně se toto rozhodnutí podrobně vyrovnává se všemi relevantními námitkami stěžovatele a Ústavní soud není oprávněn argumenty odvolacího soudu, ve smyslu shora podané ústavní judikatury, přehodnocovat.
Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, rozeznává, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto zjištěné informace vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní soud považuje ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou. Proto ji podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu