ECLI:CZ:US:2006:1.US.76.06
sp. zn. I. ÚS 76/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Dubová 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 4. 1998, č. j. 30 Cdo 598/98-47, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1997, č. j. 1 Cao 157/97-132 a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 1997, č. j. 17 Ca 142/1996-19, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a České správy sociálního zabezpečení jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 2. 2006 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn 17 Ca 142/1996 bylo k dotazu Ústavního soudu zjištěno, že napadený rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 4. 1998, č. j. 30 Cdo 598/98-47, jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, byl doručen zástupkyni stěžovatele dne 1. 6. 1998. Pokud tedy podal stěžovatel ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 14. 2. 2006, je zřejmé, že se tak stalo po lhůtě stanovené zákonem. Skutečnost, zda byl Ústavní soud v době doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku plně obsazen či nikoli, přitom nemá vliv na povinnost stěžovatele podat ústavní stížnost v zákonné lhůtě.
Za tohoto stavu soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako opožděný návrh dle znění ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 2006
Ivana Janů
soudce zpravodaj