ECLI:CZ:US:2006:1.US.91.06
sp. zn. I. ÚS 91/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 1 To 55/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 21. 2. 2006 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jímž se L. M. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného označení Vrchního soudu v Olomouci, pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, a to za splnění několika zákonných podmínek. Jedna z těchto podmínek je zakotvena v ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jedná se o lhůtu kogentní. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
Posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele bylo v projednávaném případě odvolání, o kterém rozhodl vrchní soud shora uvedeným usnesením ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 7 To 55/2002, a které stěžovatel napadl ústavní stížností. Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí vrchního soudu bylo stěžovateli a jeho obhájci doručeno dne 12. 9. 2002. Od data doručení tohoto usnesení stěžovateli je nutno počítat šedesátidenní lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Jelikož ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 20. 2. 2006 (viz razítko na listovní zásilce), jedná se o návrh podaný zjevně opožděně.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ve své evidenci podání zjistil, že o obsahově a návrhově totožné ústavní stížnosti stěžovatele již jednal a rozhodl. Usnesením ze dne 11. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 42/05, ji odmítl pro opožděnost.
Za těchto okolností proto Ústavní soud ani nevyzýval stěžovatele k odstranění vad podání (absence právního zastoupení a chybějící kopie rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva) a návrh, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2006
František Duchoň
soudce Ústavního soudu