ECLI:CZ:US:2006:2.US.115.06
sp. zn. II. ÚS 115/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti MUDr. V. H., zastoupeného Mgr. Ing. Ph.D. Lukášem Prudilem, advokátem se sídlem Brno, Bašty 2, proti usnesení policejního komisaře Policie České republiky, Městského ředitelství Brno, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality Brno, ze dne 2. 12. 2005, č.j. MRBM-17682/TČ-03-2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 3. 2006, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení. Tvrdí, že postupem orgánů činných v trestním řízení se cítí být poškozen na svých základních právech daných článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti a z listin předložených stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením policejní komisař Městského ředitelství Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování v Brně, zahájil trestní stíhání stěžovatele jako obviněného ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví dle §224 odst. 1, 2 trestního zákona. Stěžovatel podal proti uvedenému usnesení stížnost, o níž rozhodoval státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, který ji usnesením ze dne 8. 2. 2006, č.j. 3 ZT 666/2005-14, zamítl jako nedůvodnou.
Ústavní soud se primárně zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Má přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.
Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vymezeny v ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy je toliko rozhodnutí "pravomocné", a to nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečné". Je tomu tak proto, že z přezkumu Ústavním soudem nemůže být vyňato rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Opačný postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty (srov. nepubl. usnesení Ústavního soudu II. ÚS 250/03, II. ÚS 561/02).
Stěžovatel v ústavní stížnosti označuje za účastníka řízení Policii České republiky, Městské ředitelství Brno, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, Příční 31, Brno, výslovně napadá jím vydané rozhodnutí o zahájení trestního stíhání (byť se v narativní části zmiňuje i o rozhodnutí stížnostního orgánu) a v petitu ústavní stížnosti, jímž je Ústavní soud vázán, navrhuje toto usnesení policejního orgánu zrušit. Z uvedených kompetencí Ústavního soudu nelze ovšem dovodit jeho oprávnění, aby zrušil toliko napadené usnesení policejního orgánu, neboť toto rozhodnutí evidentně není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým rozhodnutím je až usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí, napadenému ústavní stížností.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2006
Stanislav Balík
soudce zpravodaj