ECLI:CZ:US:2006:2.US.118.06
sp. zn. II. ÚS 118/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 24. 11. 2005, č.j. 22 Co 518/2005-113, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 1. 3. 2006, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 3. 2006, se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, a vrácení této věci k novému projednání soudu prvního stupně.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (zejména chybělo právní zastoupení stěžovatele advokátem), stěžovatel byl přípisem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2006 vyzván k odstranění vad svého podání ve lhůtě do 20 dnů od doručení výzvy. Stěžovatel byl současně poučen o následcích nesplnění povinnosti, k níž byl vyzván. Přípis Ústavního soudu stěžovatel převzal dne 21. března 2006, ve stanovené lhůtě ovšem ústavní stížnost nedoplnil.
Dne 4. 4. 2006 Ústavní soud obdržel pouze přípis advokáta JUDr. Jaromíra Leimbergera, v němž žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti a informoval o tom, že byl stěžovateli Českou advokátní komorou určen právním zástupcem stěžovatele, požádal ovšem o zrušení tohoto určení. Dne 12. 4. 2006 obdržel Ústavní soud na vědomí přípis tohoto advokáta, adresovaný stěžovateli, v němž mu sděluje, že dopisem České advokátní komory ze dne 6. 4. 2006 bylo zrušeno rozhodnutí o určení jmenovaného advokáta právním zástupcem stěžovatele. K těmto přípisům ovšem Ústavní soud nemohl přihlížet, neboť byly podány bez připojení plné moci udělené tomuto advokátu stěžovatelem. Samotný stěžovatel na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad ústavní stížnosti, doručenou mu do vlastních rukou, nereagoval, o prodloužení lhůty nepožádal, ani jinak s Ústavním soudem nekomunikoval. Pokud se domníval, že za něho bude věc nadále vyřizovat advokát, měl Ústavnímu soudu zaslat potvrzení o plné moci, kterou advokátovi pro zastupování před Ústavním soudem udělil. Samotné určení advokátem Českou advokátní komorou pro tento účel nestačí.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť stěžovatel neodstranil její vady ve lhůtě mu k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2006
S t a n i s l a v B a l í k , v. r.
soudce zpravodaj