ECLI:CZ:US:2006:2.US.164.06
sp. zn. II. ÚS 164/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti doc. RNDr. Ing. J. M., DrSc., právně zastoupeného JUDr. Vladimírem Zavadilem, advokátem se sídlem Revoluční 1, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 0 Nt 832/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 3. 2006, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby podle §72 odst. 3 trestního řádu a podle §73 odst. 1 písm. b) nebyl přijat písemný slib stěžovatele.
Tvrdí, že soud v řízení o žádosti o propuštění z vazby rozhodoval v neveřejném zasedání, při kterém stěžovatel ani jeho obhájce nebyli přítomni. Tím ho vyloučil z možnosti uplatnit své námitky v kontradiktorním řízení, čímž porušil jeho základní práva garantovaná čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy, zda daný návrh splňuje formální náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání. Primárně se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti ústavní stížnosti.
Z obsahu napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že usnesení obsahuje řádné poučení, že je proti němu možno podat prostřednictvím podepsaného soudu stížnost do tří dnů od doručení, o níž by rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel stížnost nepodal a usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci.
Mezi základní atributy ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud ve své judikatuře vychází ustáleně z názoru, že ústavní soudnictví se zásadně orientuje na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci poskytuje zákon (srov. III. ÚS 62/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, str. 243 a násl.).
V projednávané věci podal stěžovatel ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně. Nápravy jím tvrzeného nesprávného postupu tohoto soudu však mohl dosáhnout ve stížnostním řízení, pokud by proti napadenému usnesení Okresního soudu v Hradci Králové podal stížnost. Včasná stížnost proti rozhodnutí o vazbě dle ustanovení §74 odst. 1 trestního řádu je totiž dle judikatury Ústavního soudu zákonným prostředkem, který měl stěžovatel k dispozici na ochranu svých práv. Tohoto svého oprávnění, ač o něm byl řádně poučen, však nevyužil. Za situace, kdy stěžovatel nedal stížnostnímu soudu možnost, aby se věcí zabýval, není Ústavní soud s ohledem na vyslovenou zásadu subsidiarity oprávněn napadené rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumávat.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 31. března 2006
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj