ECLI:CZ:US:2006:2.US.191.06
sp. zn. II. ÚS 191/06
Usnesení
II. ÚS 191/06
Ústavní soud rozhodl dne 11. dubna 2006 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti Ing. J. T. a obchodní společnosti G & C Pacific, a. s., se sídlem Zámek 1, Oslavany, obou zastoupených JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Lesnická 52, Brno, proti postupu Policie ČR, Útvaru pro odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, SKPV, expozitura Brno v řízení vedeném pod ČTS: FIPO-49/BT-ND-2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 3. 4. 2005 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR, Útvaru pro odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, SKPV, expozitura Brno (dále jen "policejní orgán") pokračovat v řízení vedeném pod ČTS: FIPO-49/BT-ND-2005. Toto řízení je totiž podle stěžovatelů vedeno v rozporu s článkem 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a čl. 37 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Stěžovatelé v ústavní stížnosti popsali postup policejního orgánu, který předvolal Ing. Tomka aby podal vysvětlení (158 odst. 5 tr. ř.) ve věci "uskutečnění zdanitelného plnění mezi společnostmi G & C Pacific, s. r. o. a G & C Pacific, a. s.". Stěžovatel se k podání vysvětlení dostavil dne 19. 12. 2005, požadované vysvětlení podal a udělil i požadovaný souhlas, jímž zbavil mlčenlivosti pracovníky společnosti, která prováděla audit obou obchodních společností. Následně se vyšetřovatel obrátil (§8 odst. 1 tr. ř.) na některé obchodní partnery stěžovatelky, aby podali zprávu o průběhu obchodních vztahů mezi nimi a stěžovatelkou. Vyšetřovatel v žádosti uvedl mj. údaj, že policejní orgán provádí šetření ve věci G & C Pacific s.r.o., pro podezření ze zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby (§148 odst. 1 a 4 tr. zák.). V důsledku toho podle stěžovatelů "téměř všichni" obchodní partneři stěžovatelky s ní přerušili veškeré vztahy. Přestože právní zástupkyně stěžovatelů seznámila policejní orgán s textem nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 734/04 a domáhala se možnosti nahlédnout do spisu, bylo jí nahlédnutí odepřeno. Ačkoli stěžovatel nemá postavení obviněného, lze z postupu policejního orgánu jednoznačně dovodit, že řízení směřuje k jeho obvinění. Proto měl být spis zpřístupněn.
Stěžovatelé dále uvedli, že zveřejněním údaje o podezření z výše uvedeného trestného činu policejní orgán porušil ust. §32 tr. ř. (definující obviněného). Porušena byla i zásada zdrženlivosti (resp. přiměřenosti při užívání prostředků trestního řízení - §2 odst. 4 věta druhá tr. ř.) a právo na uplatnění obhajoby (§4 odst. 13 tr. ř.). Vyšetřovatel navíc zaslal do rejstříkového spisu společnosti G & C Pacific a.s. upozornění, v němž mj. uvedl, že stěžovatel je podezřelý z toho, že měl v postavení předsedy představenstva G & C Pacific a.s. dávat pokyny osobám k jednání za další právnické osoby, k němuž však nebyly oprávněny. Vyšetřovatel rejstříkovému soudu dále sdělil, že stěžovatel měl v zápisu do obchodního rejstříku uvést nepravdivé údaje (ke sdělení byly připojeny dokumenty týkající se obchodních transakcí). Tak se listiny týkající se přípravného řízení staly součástí rejstříkového spisu, když podle ust. §27a obchodního zákoníku je sbírka listin obchodního rejstříku veřejně přístupná. Následně byl stěžovatel jakožto statutární orgán společnosti G & C Pacific a. s. vyzván k podání "dalšího svědectví ve věci", což písemně odmítl poukazem na ust. §100 tr. ř. a odkázal vyšetřovatele na daňový spis. Přesto bylo svědectví policejním orgánem urgováno a i toto (podle stěžovatelů nezákonné) donucení odmítl.
Popsaným postupem policejní orgán podle stěžovatelů uplatnil státní moc v rozporu se zákonem, čímž porušil čl. 2 odst. 2 Listiny. Nucením k výpovědi byl porušen čl. 4 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 37 odst. 1 Listiny. Zveřejňováním částí trestního spisu a veřejným obviňováním stěžovatele z trestné činnosti byl porušen čl. 10 odst. 1 Listiny. Odepřením možnosti nahlížet do spisu pak byla zmařena možnost vést kvalifikovanou obhajobu, čímž bylo porušeno právo stěžovatele na právní pomoc garantované čl. 37 odst. 2 Listiny.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínek ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR totiž představuje pouze subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem.
Ústavní soud předně konstatuje, že i když ústavní stížnost namítala, že stěžovatel byl nezákonně nucen k výpovědi, ze samotné ústavní stížnosti vyplývalo, že stěžovatel realizoval své právo odmítnout výpověď. Zjevně tedy došlo k aktivaci zákonné překážky bránící nucení k výpovědi. Proto by nebylo možno dospět k závěru o porušení práva výpověď odepřít.
Stěžovatelé dále namítali porušení práva na ochranu osobnosti. Pokud k tomuto zásahu mělo dojít rozesláním difamující informace obchodním partnerům stěžovatelky, pak je nutno tyto námitky odkázat na občanskoprávní řízení, neboť v tomto případě je žaloba na ochranu osobnosti procesním prostředkem k ochraně práv stěžovatelů.
Stěžovatelé dále namítali, že k zásahu do práva na ochranu osobnosti mělo dojít zasláním informací rejstříkovému soudu, avšak zde ústavní stížnost nerozlišila veřejně přístupnou sbírku listin od rejstříkového spisu, který je přístupný pouze účastníkům řízení. Postupem vyšetřovatele tedy nedošlo ke zveřejnění informací z přípravného řízení, ale byl dán podnět k uvedení obsahu obchodního rejstříku se skutečným stavem. (Z příloh ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelům byla tato distinkce připomenuta i ve vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 17. 2. 2006, který z podnětu stěžovatelů přezkoumával postup policejního orgánu.)
Z ústavní stížnosti vyplývá, že trestní řízení ve věci, v níž mělo dojít k tvrzenému porušení základních práv stěžovatelů, nedospělo do stádia trestního stíhání konkrétní osoby. Probíhá prověřování okolností nasvědčujících tomu, že by spáchán trestný čin a námitky proti postupu v takovém řízení je proto nutno považovat za předčasné tam, kde napadají samotnou skutečnost, že prověřování probíhá. Za předčasnou by bylo nutno považovat i ústavní stížnost proti "nucení k výpovědi", k němuž mělo dojít dne 10. 3. 2006, neboť i zde je k dispozici jiný procesní prostředek k ochraně práva než je ústavní stížnost. A chtěli-li stěžovatelé napadnout jen postup policejního orgánu při podání vysvětlení dne 19. 12. 2005, šlo by o ústavní stížnost opožděnou. Stejně tak by bylo nutno považovat za opožděnou ústavní stížnost, která by odeslání informací obchodním partnerům stěžovatelů považovala za jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Z kopií zaslaných stěžovatelům je totiž zjevné, že se o šíření těchto informací dozvěděli nejpozději v prvním lednovém týdnu t. r., kdy také počala běh lhůta k podání včasné ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). A pokud se stěžovatelé domáhali zpřístupnění listin, které policejní orgán shromažďuje ve stadiu prověřování skutečnosti nasvědčujících spáchání trestného činu, a to poukazem na nález ve věci sp. zn. I. ÚS 734/04 (ze dne 8. 3. 2005 veřejně dostupný na www.judikatura.cz), pak Ústavní soud konstatuje, že právní názor vyslovený v tomto nálezu na jejich situaci nedopadá, neboť zde se Ústavní soud vyjádřil k právu osoby v procesním postavení svědka na právní pomoc.
Proto, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 11. dubna 2006