ECLI:CZ:US:2006:2.US.222.06
sp. zn. II. ÚS 222/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti Ing. P. Ch., advokátem nezastoupeného, směřující proti usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2005 sp. zn. II. ÚS 560/05, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání stěžovatele, jímž napadl v záhlaví označené rozhodnutí Ústavního soudu s tím, že se jím cítí dotčen na svých základních právech; konkrétně vyjmenovává práva vyplývající ze čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, 2, 3, a 4, čl. 5, čl. 36 odst. 1, 2, a 3, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále ze čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"). Po Ústavním soudu žádá vydání nálezu, kterým by označené usnesení zrušil.
Napadeným usnesením Ústavní soud odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jako opožděnou stěžovatelovu ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 54 Co 431/2003, a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. Nc 845/2002.
V nyní podané stížnosti stěžovatel rozebírá, proč závěr o zmeškání stížnostní lhůty považuje za nesprávný a jak měl Ústavní soud otázku, zda byla zákonná lhůta zachována, v předcházejícím řízení zodpovědět správně. Stěžovatel je toho názoru, že dle stávající právní úpravy je rozhodnutí Ústavního soudu napadnutelné ústavní stížností, tak jako ostatně kterékoliv jiné rozhodnutí kteréhokoliv soudu či jiného orgánu veřejné moci a Ústavní soud nemůže odmítnout takovou stížnost přezkoumat.
Soudce zpravodaj poté, co se seznámil s obsahem stěžovatelova podání a napadeným rozhodnutím sp. zn. II. ÚS 560/05, dospěl k závěru, že stížnost není přípustná. Aniž by tedy zjišťoval, zda návrh další formální kritéria zákona o Ústavním soudu splňuje a činil procesní kroky těmto zjištěním odpovídající, bez dalšího ve věci rozhodl.
Ústavní soud, tak jako každý státní orgán, je povinen respektovat při své činnosti princip, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny). Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu odvolání proti usnesení tohoto soudu není přípustné. Pod pojmem "odvolání" nutno přitom rozumět jakýkoliv vnitrostátní opravný prostředek; nelze se proti němu odvolat, dovolat, podat rozklad, stížnost, zásadně též návrh na obnovu řízení, ale ani ústavní stížnost. Rozhodnutí Ústavního soudu je konečné a znovu o rozhodnutích Ústavního soudu jednat a přezkoumávat je nepřísluší nikomu, ani Ústavnímu soudu samotnému.
Soudci zpravodaji tak vzhledem k výše uvedenému nezbylo, než návrh stěžovatele odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2006
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj