ECLI:CZ:US:2006:2.US.368.06
sp. zn. II. ÚS 368/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. června 2006 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti P. B. proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2006, č. j. 20 Cdo 238/2006-34, a proti usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 5 C 878/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost, jíž se domáhal zrušení svrchu označených rozhodnutí. Ústavní soud si pořídil kopii usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 238/2006, z níž zjistil, že dovolací soud řízení o stěžovatelově dovolání zastavil pro nedostatek podmínek řízení (stěžovatel nebyl zastoupen). Stěžovatel přitom sám uvedl, že byl Okresním soudem v Blansku o nutnosti mít právního zástupce poučen. Přesto dovolání podal bez povinného právního zastoupení. Za této situace považuje Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost za nepřípustnou, neboť je evidentní, že řádně nevyčerpal poslední procesní prostředek k ochraně svých práv.
Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce. Ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), vyžaduje, aby stěžovatel před podáním ústavní stížnosti efektivně vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní stížnost je zásadně přípustná k projednání Ústavním soudem až poté, kdy stěžovatel vyčerpá všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv jednotlivců, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci obecného soudnictví, vstupuje na scénu Ústavní soud přezkoumávající postup soudů toliko z hlediska zachování ústavnosti. Námitky měl stěžovatel uplatnit nejprve v řádně podaném opravném prostředku dostupném v systému obecného soudnictví. Pokud tak neučinil, nevyužil všech procesních prostředků k ochraně svého práva; taková situace Ústavnímu soudu nedovoluje meritorní přezkum stěžovatelova návrhu. Vzhledem k tomuto evidentnímu závěru shledal Ústavní soud nadbytečným vyzývat stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti, které mj. spočívaly v absenci právního zastoupení.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 21. června 2006
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj