ECLI:CZ:US:2006:2.US.380.06.1
sp. zn. II. ÚS 380/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Ing. J. P., t. č., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Čaplou, advokátem se sídlem Sokolská tř. 21, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 3 To 152/2005, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 13. 6. 2005, sp. zn. 29 T 7/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů a uvádí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, pod sp. zn. 29 T 7/2004, byl předvolán k hlavnímu líčení jako svědek na den 10. 6. 2005. Dne 9. 6. 2005 telefonicky sdělil soudu, že se musí postarat o manželku propuštěnou po prodělaném chirurgickém zákroku do domácí péče a z tohoto důvodu se nemůže dostavit k hlavnímu líčení. Ještě téhož dne odeslal soudu listinné materiály potvrzující zdravotní stav manželky. Soud omluvu nevyhodnotil jako řádnou a nařídil jeho předvedení policejním orgánem, podle sdělení policie však stěžovatel nebyl v místě bydliště zastižen. Stěžovateli byla poté soudem uložena pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč. Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty podal stěžovatel stížnost v níž uváděl, že zřejmě pouze přeslechl zvonění zvonku, že se doma zdržoval i s manželkou a že neměl žádný důvod vyhýbat se svědecké povinnosti. O tom svědčí podle jeho názoru skutečnost, že na další hlavní líčení se již řádně dostavil.
Stěžovatel je přesvědčen, že soudy neposoudily věc správně a že současně porušily jeho právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům cestou veřejného projednání věci.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřili oba účastníci řízení - Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, a Vrchní soud v Olomouci. Oba soudy uvedly, že trvají na svých závěrech.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Uložení pořádkové pokuty je upraveno v §66 odst. 1 trestního řádu. Podle cit. ustanovení platí, že kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, která mu byla dána podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč. K tomu, aby úvaha o udělení pořádkové pokuty orgánem činným v trestním řízení neodporovala principu ochrany lidských práv a svobod, musí být vždy nepochybně a jednoznačně prokázáno, že nastaly okolnosti uvedené v ust. §66 odst. 1 trestního řádu . Podle usnesení krajského soudu takové okolnosti nastaly. Stěžovatel byl písemně předvolán k hlavnímu líčení konanému dne 10. 6. 2005 v 8.00 hodin jako svědek, omluvil se telefonicky dne 9. 6. 2005 s tím, že se musí postarat o manželku, která byla propuštěna z nemocnice. Dodatečně zaslal soudu propouštěcí zprávu z nemocnice a potvrzení pracovní neschopnosti manželky. Předseda senátu krajského soudu nařídil jeho předvedení Policií ČR (neboť stěžovatel se již několikrát k výzvě soudu nedostavil), která soudu sdělila, že stěžovatel nebyl v místě bydliště dne 10. 6. 2005 v 7.00 hodin zastižen. Soud proto považoval stěžovatelovu omluvu zcela důvodně jako zpochybněnou a dospěl k závěru, že je vzhledem ke všem okolnostem případu potřeba uložit stěžovateli sankci v podobě pořádkové pokuty. Ústavní soud, který měl k dispozici spisový materiál Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, nespatřuje v uložení pořádkové pokuty v daném případě porušení práv stěžovatele, když z obsahu spisu vyplývá, že soud učinil všechna potřebná opatření ke zjištění jeho současného místa pobytu tak, aby mu mohly být obsílky soudu doručeny, že stěžovatel byl předvoláván k hlavnímu líčení opakovaně, a že byl proveden i pokus o doručení prostřednictvím Policie ČR, která však soudu sdělila, že manželka stěžovatele jej zapírá, i když je doma. V tomto konkrétním případě tedy nebyla zákonná ustanovení upravující ukládání pořádkových pokut porušena.
Stěžovatel v ústavní stížnosti dále namítal, že vrchní soud jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v neveřejném zasedání, a nedal mu tak možnost přednést jeho tvrzení a především namítat nesprávnost právních závěrů krajského soudu. Této námitce nelze přisvědčit. Postupem vrchního soudu nedošlo k porušení práva stěžovatele na veřejné projednání věci, neboť se nejednalo o rozhodnutí ve věci samé, tj. o rozhodnutí o vině a trestu, ale o přezkum rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty za porušení povinnosti uložené stěžovateli podle trestního řádu v souvislosti s vyšetřováním trestné činnosti osob odlišných od stěžovatele, který je v dané věci v postavení svědka, nikoli obviněného nebo podezřelého. Stěžovatel měl možnost své námitky proti uložení pořádkové pokuty uvést ve stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, což také učinil a odvolací soud se s jeho námitkami ve svém usnesení vypořádal.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2006
Stanislav Balík
předseda senátu