ECLI:CZ:US:2006:2.US.390.05
sp. zn. II. ÚS 390/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. S., samostatného rolníka (t. č. v konkurzu), zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. ledna 2005, č. j. 12 Co 6/2003-198, a proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 17. října 2002, č. j. 5 C 1558/98-164, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se podanou ústavní stížností ze dne 4. července 2005 (doplněnou dne 23. července 2005) domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. ledna 2005, č. j. 12 Co 6/2003-198, jakož i zrušení rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 17. října 2002, č. j. 5 C 1558/98-164. Soud prvního stupně citovaným rozsudkem zamítl žalobu žalobce (správce konkurzní podstaty úpadce Ing. J. S.) na zaplacení částky 35.072.807 Kč, neboť neshledal, že by na straně žalovaného byl splněn jeden z předpokladů vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle §420 občanského zákoníku, a to existence protiprávního úkonu. Odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech, které podal úpadce (stěžovatel), bylo citovaným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem odmítnuto podle §218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud nehodnotil uplatněné nároky, ale pouze posuzoval oprávnění odvolatele podat odvolání. Vyslovil však přitom mj. názor, že je nepochybné, že uvedené stádo dojnic se nemohlo stát vlastnictvím nájemce a nemohlo se tak stát součástí majetku patřícího do konkurzní podstaty.
Stěžovatel v doplněné ústavní stížnosti ze dne 23. července 2005 namítal porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy ČR. Hlavní námitky stěžovatele se týkaly té skutečnosti, že obecné soudy se nezabývaly otázkou změny struktury věci (pronajatého stáda dojnic), která měla zásadní význam pro posouzení právního charakteru věci, tj. zda se nově narozené dojnice z pronajatého stáda staly vlastnictvím žalobce či nikoliv. Stěžovatel v ústavní stížnosti zároveň uvedl, že proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal zároveň dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a požádal Ústavní soud, aby vyčkal do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 26. dubna 2006, č. j. 25 Cdo 2197/2005-230, dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné. Konstatoval, že proti usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání jako podané osobou neoprávněnou zákon připouští toliko žalobu pro zmatečnost, nikoliv ovšem dovolání.
Za tohoto procesního stavu doplnil stěžovatel ústavní stížnost o výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo dovolání žalobce odmítnuto, aniž by ovšem blíže specifikoval, zda se rovněž domáhá jeho zrušení a v čem spatřuje pochybení dovolacího soudu.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona stanovuje, že ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (dále jen "ústavně zaručené základní právo nebo svoboda"). Zákon o Ústavním soudu vymezuje okruh osob oprávněných k podání ústavní stížnosti tak, že ústavní stížnost může podat pouze osoba, jež byla účastníkem řízení. V dané věci podal žalobu stěžovatel Ing. J. S., soukromě hospodařící rolník, na něhož byl v roce 2001 prohlášen konkurz. Účinností prohlášení konkurzu se stal účastníkem řízení správce konkurzní podstaty úpadce Ing. J. S., který během řízení před soudem prvního stupně podal návrh na pokračování v řízení a vstoupil do řízení na stranu žalobce. Soud prvního stupně posléze žalobu na zaplacení částky 35.072.807 Kč z titulu požadované náhrady škody zamítl. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal úpadce sám za sebe odvolání. Vzhledem k tomu, že se správce konkurzní podstaty k jeho odvolání vyjádřil negativně (resp. správce konkurzní podstaty k němu nedal souhlas), posoudil Krajský soud v Ústí nad Labem odvolání jako odvolání podané neoprávněnou osobou.
Za uvedené situace podal úpadce ústavní stížnost. Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, že ústavní stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou. Úpadce, přestože nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, resp. na jeho místo v průběhu řízení nastoupil správce konkurzní podstaty, podal proti rozhodnutí obecných soudů ústavní stížnost. K podání ústavní stížnosti by ovšem byl oprávněn pouze správce konkurzní podstaty. Ten však již k podání odvolání nedal za úpadce souhlas.
Usnesením Nejvyššího soudu ČR se Ústavní soud nezabýval vůbec, neboť stěžovatel jeho zrušení nenavrhl a ve vztahu k němu ani žádným způsobem neargumentoval. I zde by však byl nucen konstatovat, že ústavní stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou.
K vlastním námitkám stěžovatele obsaženým v ústavní stížnosti Ústavní soud pouze na okraj podotýká, že je strážcem ústavnosti a nikoliv zákonnosti. Nepřísluší mu tedy výklad podústavního práva provedený obecnými soudy. Jinými slovy, Ústavní soud, i kdyby byla ústavní stížnost posouzena jako přípustná resp. podaná oprávněnou osobou, by se necítil povolán k tomu, aby podal definici právního charakteru stáda dojnic.
Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zákona, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 21. června 2006
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj