ECLI:CZ:US:2006:2.US.440.05.1
sp. zn. II. ÚS 440/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti O. K., zastoupené JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem Advokátní kanceláře v Brně, Špitálka 23b, proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, č.j. JMK 19258/2005 OÚPSŘ, ze dne 26. 5. 2005 a rozhodnutí Městského úřadu Blansko stavebního úřadu a územního plánování, č.j. SÚ-KR 775/94, ze dne 24. 10. 1994, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 odst.1 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
V ústavní stížnosti uvádí, že současně s ústavní stížností podala z opatrnosti správní žalobu dle ust. §65 s.ř.s.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka využila možnosti podat proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím správní žalobu ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a že o této žalobě dosud nebylo rozhodnuto. (Uvedené tvrzení Ústavní soud ověřil na podatelně Krajského soudu v Brně). Je tedy zřejmé, že správní soud se námitkami stěžovatelky obsaženými v ústavní stížnosti bude zabývat a stěžovatelka bude mít možnost po vyčerpání všech procesních prostředků se případně opětovně obrátit na Ústavní soud.
Ústavní soud připomíná zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Za této situace, aniž by se Ústavní soud zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, byl návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnut podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2006
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj