ECLI:CZ:US:2006:2.US.511.06
sp. zn. II. ÚS 511/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu navrhovatele PaedDr. PhDr. J. P., proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 12 C 9/2005, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 7. 2006, domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedený rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou. Tvrdí, že řízení před obecným soudem proběhlo bez jeho účasti, a nemohl tudíž uplatnit svou obranu ve sporu. Uvedený rozsudek mu údajně dosud nebyl doručen. S jeho závěry nesouhlasí.
Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pouze v takovém případě se podaným návrhem může zabývat i po stránce věcné. Zaměřil se na posouzení otázky přípustnosti ústavní stížnosti.
Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3, věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).
Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci minimalizovat.
V projednávané věci stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozsudku soudu prvého stupně, proti němuž bylo přípustné odvolání. S výroky napadeného rozsudku stěžovatel nesouhlasí. Soud mu svým postupem údajně odňal právo účastnit se řízení. Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že za situace, kdy uplynula lhůta pro podání odvolání, aniž byl stěžovateli napadený rozsudek řádně doručen, jak tvrdí, mu nic nebránilo, aby, jakmile tuto skutečnost zjistil, podal ve smyslu ustanovení §58 o.s.ř. žádost o prominutí zmeškání lhůty spojenou s podáním odvolání. S ohledem na existenci uvedeného nevyčerpaného prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytoval, Ústavnímu soudu nezbylo, než s poukazem na ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný.
S ohledem na uvedené Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vad návrhu, neboť odstranění jeho nedostatků by výše uvedené rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2006
S t a n i s l a v B a l í k
soudce zpravodaj