ECLI:CZ:US:2006:2.US.542.06.1
sp. zn. II. ÚS 542/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti JUDr. M. F., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Karlovo nám. 28, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 18 Co 538/2005 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. P 425/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 32 odst. 1, čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), ve spojení s čl. 9 odst. 2 a čl. 12 odst. 1, 2 Úmluvy o právech dítěte, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o změně úpravy styku otce s nezletilým synem.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že rozsudek odvolacího soudu je dle jejího mínění vnitřně rozporný a nepřesvědčivý, přičemž míra porušení zákona dosahuje intenzity porušení ústavního pořádku. Ačkoliv byl z příkazu odvolacího soudu proveden orgánem péče o dítě (dále OPD) pohovor s nezletilým synem a byl o něm sepsán záznam, který byl založen do spisu, nebyl tento důkaz při ústním jednání proveden a odvolací soud se s ním v odůvodnění rozsudku nijak nevypořádal. Odvolací soud pominul i návrhy ústně přednesené pracovnicí orgánu péče o dítě při jednání konaném dne 12. 4. 2006. Jedná se o vadu řízení tím závažnější, že z pohovoru i ze zprávy OPD vyplývalo, že dosavadní úprava styku s otcem synovi vyhovuje a OPD rozšíření styku nedoporučilo s ohledem na věk nezletilého. Uvedeným postupem byl dle stěžovatelky porušen čl. 12 odst. 1,2 Úmluvy o právech dítěte, neboť soudem nebylo zabezpečeno nezletilému dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo je svobodně vyjadřovat ve věcech, jež se ho týkají, přičemž názoru dítěte nebyla věnována patřičná pozornost. Ačkoliv bylo nezletilé dítě před správním orgánem slyšeno, nebylo jeho stanovisko vzato soudem v úvahu.
Stěžovatelka poukazuje na to, že tvrzení odvolacího soudu o tom, že v době styku s dítětem nebyl otec pod vlivem omamných prostředků není doloženo dokazováním (ačkoliv stěžovatelka navržení důkazu v tomto smyslu navrhla) a jedná se tak o absenci návaznosti mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu při hodnocení důkazů a právními závěry soudů.
Rozpornost rozsudku odvolacího soudu spatřuje i v tom, že konstatuje nedůvodnost odvolání stěžovatelky a následně jí dává za pravdu, že soud prvého stupně pochybil, pokud nevyhověl její žádosti o odročení jednání konaného dne 25. 5. 2005, v němž byl vynesen rozsudek, ačkoliv ona i její právní zástupce byli včas písemně omluveni.
Upozorňuje i na formulaci výroku rozhodnutí odvolacího soudu, ze které dle stěžovatelky vyplývá, že se mění již pravomocný a vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 6. 2000 a Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2001, přičemž odvoláním napadené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 5. 2005 "zůstalo viset ve vzduchu."
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. P 425/2001, z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že otec nezletilého se žalobou domáhal změny rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 6. 2000 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2001, kterými bylo naposledy rozhodnuto o úpravě styku s nezletilým synem. Soud prvého stupně jeho návrhu s ohledem na bezproblémový styk a okolnost, že nezletilý nastoupí do školy, částečně vyhověl a styk rozšířil standardním způsobem odpovídajícím věku a školní docházce nezletilého. K odvolání matky odvolací soud rozsudek změnil v podstatě tak, že částečně omezil styk otce se synem v průběhu týdne a rozšířil jej o víkendech a v průběhu letních prázdnin.
Z obsahu spisu je zřejmé, že důvodem sporu byla neochota rodičů dohodnout se o rozsahu styku nezletilého syna s otcem, přičemž nebylo sporu, že vztahy mezi otcem a nezletilým jsou dobré, nezletilý se styku s otcem nijak nebrání a má kladný vztah i k jeho rodině. Z uvedeného důvodu OPD ani netrval na provedení znaleckého posudku.
Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno dostatečné dokazování umožňující soudu na základě zjištěného skutkového stavu rozhodnout. Obecné soudy a zejména pak městský soud v odůvodnění rozhodnutí dostatečně zřejmě a logicky objasnily, z jakých důvodů považovaly za nutné upravit rozsah styku otce s nezletilým synem tak, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí, jakými úvahami byly vedeny a rovněž uvedly, jaká ustanovení právních předpisů na věc aplikovaly. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí rovněž uvedl, z jakých důvodů nevyhověl návrhu stěžovatelky na provedení znaleckého zkoumání z oboru alkoholismu a toxikologie a odůvodnil, z jakých důvodů považuje za vhodné rozšířit víkendový styk. Podrobně rozvedl, z jakých důvodů považuje za přínosné, aby měl nezletilý možnost strávit s otcem delší dobu o prázdninách umožňující mu stýkat se s příbuznými trvale žijícími v zahraničí a i z tohoto důvodu stanovil dobu styku o prázdninách na jeden měsíc.
Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud se v odůvodnění rozsudku skutečně podrobně nezabývá zprávou o pohovoru pracovnice OPD s nezletilým, nicméně se o této zprávě zmiňuje (v souvislosti s hodnocením vysoké inteligence nezletilého syna). Z uvedeného je zřejmé, že se soud s tímto důkazem seznámil a při rozhodování vzal závěry z něj plynoucí a pro věc rozhodující (bezproblémový průběh styku s otcem a dobrý vztah k oběma rodičům i prarodičům) v úvahu. Okolnost, že odvolací soud vycházel především ze skutečnosti, že je v zájmu nezletilého, který vyrůstá v neúplné rodině, rozvíjet a upevňovat dobrý vztah s otcem, a výslovně nehodnotil záznam o pohovoru, týkající se vyjádření sedmiletého dítěte, že mu dosavadní úprava styku s otcem vyhovuje, tak nelze hodnotit jako porušení Úmluvy o právech dítěte.
Ústavní soud má zato, že se zřetelem k celému průběhu řízení a podstatě všech okolností daného případu skutečnost, že se městský soud o záznamu pohovoru na OPD (obdobně vyjádřením OPD při jednání dne 12. 4. 2006) v odůvodnění rozhodnutí výslovně nezmínil, nemůže sama o sobě posunout věc do ústavní roviny a způsobit, že by proces byl nespravedlivý. Obecné soudy v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě a logicky vyložily, jakými úvahami se při rozhodování věci řídily, k jakým skutkovým zjištěním na základě provedených důkazů dospěly a jaké právní závěry z těchto skutkových zjištění učinily. Ústavní soud dodává, že posouzení konkrétních okolností případu, tj. posouzení prioritních zájmů nezletilého dítěte, přísluší výlučně obecným soudům, jejichž úkolem je autoritativním výrokem na základě zjištěného skutkového stavu rozhodnout o úpravě styku s rodiči tak, aby jejich rozhodnutí prospívalo především nezletilému dítěti, neboť podle Úmluvy o právech dítěte (publikovaná pod č. 104/1991 Sb.) zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Uvedené atributy obecné soudy nesporně dodržely a při rozhodování přihlížely především k zájmům nezletilého dítěte, přičemž přiměřeně zohlednily okolnost, že otec syna je cizinec a v zájmu dítěte je, aby mělo alespoň o prázdninách kontakt i s širší rodinou otce. Tvrzení o porušení Úmluvy o právech dítěte tak postrádá opodstatnění.
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že má-li dojít ze strany Ústavního soudu v návaznosti na výhrady upínající se k důkaznímu procesu ke kasačnímu zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů, musí se jednat o situaci, kdy nelze hodnocení důkazů z namítaných důvodů ani rámcově vtěsnat do intencí hodnot, na nichž je založen právní stát, z nichž jednou ze základních je princip zákazu libovůle. V daném případě však Ústavní soud výše naznačený extrémní nesoulad dosahující intenzity porušení základních práv a svobod a vybočení z mezí ústavnosti neshledal.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, dle něhož nedostatek spočívající v nevyhovění návrhu na odročení jednání u soudu prvého stupně byl zhojen v řízení před odvolacím soudem. Jako opodstatněnou rovněž nelze shledat námitku ohledně zmatečné formulace rozhodnutí odvolacího soudu. V rozhodnutí krajského soudu je zcela jasně uvedeno, že se jedná o rozhodnutí o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 5. 2005, č.j. P 425/2001-246. Z výroku rozsudku městského soudu je pak zřejmé, že se tento prvostupňový rozsudek mění a je zřejmé, že se nově rozhoduje o úpravě styku nezletilého syna s otcem, který byl původně stanoven rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 6. 2000 a Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2001. Skutečnost, že v případě rozhodnutí o změně úpravy rodičovského styku se mění pravomocný a vykonatelný rozsudek, je v souladu se zákonem a vyplývá i z logiky věci, neboť v opačném případě by nebylo možno bez ohledu na změnu poměrů úpravu styku nezletilého dítěte nikdy změnit.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelka měla a nepochybně využila možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud ani neshledal porušení čl. 37 odst. 3, neboť oběma účastníkům byla zákonem odpovídajícím způsobem dána rovnocenná možnost k uplatnění ochrany svých práv.
Tvrzení o porušení čl. 32 odst. 1 Listiny postrádá opodstatnění, neboť napadená rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o úpravě styku nezletilého s otcem, byla učiněna na základě zákona a v jeho rámci.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2006
Stanislav Balík
předseda senátu