ECLI:CZ:US:2006:2.US.598.05
sp. zn. II. ÚS 598/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatele V. T., zastoupeného Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné - Fryštátě, K. Sliwky 126/18, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 3 T 104/2002, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2005, sp. zn. 5 To 174/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky, stanovené zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora označených rozhodnutí Okresního soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě, a to s odkazem na údajné porušení jeho práva na spravedlivý proces a osobní svobodu, garantovaná čl. 8 odst. 2 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 3 T 104/2002, z něhož zjistil následující:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 3 T 104/2002-354, byl stěžovatel uznán vinným, že se spoluobžalovaným R. T. společně dne 12. 11. 2001 kolem 2.30 hodin v Karviné-Mizerově, okres Karviná, na ul. Čajkovského, v baru Cobra, po předchozím požití alkoholických nápojů, před dalšími hosty baru, po upozornění na své nevhodné chování a předchozí slovní rozepři bezdůvodně fyzicky napadli T. K. tak, že obžalovaný R. T. jej uhodil rukou a nato obžalovaný V. T. jej udeřil pivní sklenicí do oblasti čela, která se rozbila a způsobila mu řezná poranění v oblasti čela a horního levého víčka, která zasahovala hluboko do struktur měkkých tkání levé očnice, protínala zevní okraj běliny, přecházející v rohovku, spojivky, skleru a vedla k prolapsu duhovky a sklivce s krvácením, které si vyžádalo operativní zákrok na očním oddělení s následnou hospitalizací od 12. 11. 2001 do 19. 11. 2001 s dobou léčení dle znaleckého posudku 8 až 10 týdnů, tedy jednak jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví, jednak veřejně a na místě veřejnosti přístupném se dopustil výtržnosti tím, že napadl jiného, čímž spáchal jednak trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 trestního zákona, jednak trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona a za to byl odsouzen podle §222 odst. 1 trestního zákona za použití §35 odst. 1 trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 trestního zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Soud dále rozhodl i o skutku, spáchaném spoluobžalovaným R. T.
Odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 7. 2005, čj. 5 To 174/2005-398, zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že soud prvého stupně provedl ve věci řádné a úplné dokazování, přičemž dospěl k závěru, že provedené důkazy zcela jednoznačně svědčí o vině obžalovaného. Z dalších důkazů pak vyplynulo, že způsobené poranění je natolik závažné, že prakticky zanechá trvalou slepotu poraněného oka. Jednání obžalovaného tedy bylo správně kvalifikováno. Pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o trestu.
Stěžovatel napadá závěry obecných soudů v projednávané ústavní stížnosti. Tvrdí, že zjištěný skutkový stav nemá oporu v provedeném dokazování. Popírá, že by se skutku dopustil. Sám byl napaden a bit, jeho poranění jsou zadokumentována v lékařských zprávách a potvrzují je i svědci. Policisté, kteří přijeli na místo činu, svou práci zanedbali a krevní stopy, které se tam nacházely, pouze konstatovali, aniž by je zajistili pro další expertízu. Trestní oznámení, které stěžovatel podal na neznámého pachatele, je dosud ve stavu vyšetřování. Namítá též, že se soudu nepodařila zajistit účast několika svědků, kteří byli přítomni celému "incidentu". Jejich svědectví považuje pro skutkové závěry soudu za nezbytné. Svědectví dalších svědků pak jsou údajně v rozporu. Poškozený mohl utrpět své zranění v době, kdy byl stěžovatel napaden. Stěžovatel uzavírá, že z provedeného dokazování je zřejmé, že zjištěný skutkový stav nemůže obstát a vše naopak nasvědčuje tomu, že se žalovaný skutek vůbec nestal. Považuje za nezbytné provést výslech nevyslechnutých svědků.
Ústavní stížnost není důvodná. Stěžovatel v ní v zásadě pouze polemizuje se skutkovými závěry obecných soudů, přičemž zvolil argumentaci obsahově totožnou s argumenty, jež uvedl již v řízení před těmito soudy. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. Skutečnost, že soudy dospěly k závěru, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti. Z hlediska ústavněprávního může být posouzeno pouze to, zda jsou právní závěry soudu výsledkem aplikace a interpretace právních předpisů, jež jsou v mezích ústavnosti, zda evidentně nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a zda snad nejsou skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy. K takovému závěru však Ústavní soud nedospěl.
Obecné soudy ve svých rozhodnutích srozumitelně a dostatečně přesvědčivě odůvodnily svůj závěr, že se skutek popsaný ve výroku rozhodnutí stal, a že jej spáchal stěžovatel. Pokud jde o neprovedení důkazu výslechem několika svědků, třeba předeslat, že není povinností soudu provést všechny navrhované důkazy. Je však třeba takový postup odůvodnit, čemuž obecné soudy vyhověly, když poukázaly na jejich nedostupnost (soud je opakovaně předvolával a zjišťoval jejich pobyt cca od roku 2002 do rozhodnutí) a ve svém odůvodnění pak objasnily, proč nemají pochyb o tom, že trestný čin spáchal právě stěžovatel. Tento svůj závěr opírají o výpověď svědka K., o jehož věrohodnosti nebylo pochyb, dle něhož to byl stěžovatel, kdo jej pivní sklenicí udeřil a způsobil mu příslušné zranění, podporovanou výpovědí svědkyně R., která sice v kritickém okamžiku nebyla přítomna potyčce stěžovatele s panem K., nicméně vypověděla, že stěžovatel pana K. udeřil a krátce na to pan K. z baru vyšel již zraněn. Soud tak dospěl k závěru, že nikdo jiný nemohl poškozeného pivní sklenicí udeřit. Tvrzení stěžovatele, že výpovědi těchto svědků jsou rozporné, neshledává Ústavní soud důvodnými, neboť popisované nesrovnalosti se týkají toho, kdo incident vyvolal a kolik alkoholu ten který z účastníků incidentu vypil, nikoli však toho, kdo trestný čin spáchal. Ani skutečnost, že i stěžovatel utrpěl v potyčce zranění není relevantní, neboť to jakkoli nezpochybňuje, že se skutek stal tak, jak byl v rozhodnutí popsán. Nevěrohodnost svědka Krále nemůže být dána tím, že nepopsal, jak došlo ke zraněním stěžovatele, když byl zjevně po způsobeném zranění určitou dobu v bezvědomí.
Ústavní soud tedy shledal, že v postupu obecných soudů nelze spatřovat porušení zákonných ustanovení promítajícího se do roviny protiústavnosti. Obecné soudy interpretovaly a aplikovaly trestní zákon a trestní řád ústavněprávně konformním způsobem a jejich postupu nelze z ústavního pohledu nic vytknout. Proto Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení jeho základních práv garantovaných uvedenými články Listiny.
Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2006
Stanislav Balík
předseda senátu