ECLI:CZ:US:2006:2.US.604.06
sp. zn. II. ÚS 604/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky MTR spol. s r. o., U splavu 1448, Slavkov u Brna, zastoupené JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Tišnovská 167, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2005, č. j. 27 Co23/2005-156, a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. 12. 2004, č. j. 7 C 594/2003-119, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. 12. 2004, č. j. 7 C 594/2003-119, kterým bylo připuštěno, aby na místo dosavadního žalobce, Ing. M. H., správce konkurzní podstaty úpadce Union banka, a. s., v likvidaci, vstoupila do řízení J & T BANKA, a. s., se sídlem Pobřežní 297/14, Praha 8, IČ 47115378.
Odvolací soud podle názoru stěžovatelky nepostupoval správně, protože nezkoumal, zda na straně nově přistoupivšího účastníka jsou splněny podmínky věcné aktivní legitimace v den zahájení řízení. Odvolací soud tak neodstranil vady řízení, které nastaly již v řízení před soudem prvého stupně a jejichž nápravy se podaným odvoláním domáhala. Podle jejího názoru tak došlo k zásahu do jejích ústavních práv, konkrétně práva na soudní a jinou ochranu, které je zakotveno v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dále uvedla, že proti rozhodnutí krajského soudu, které je nyní napadeno ústavní stížností, podala dovolání k Nejvyššímu soudu, které bylo odmítnuto jako bezdůvodné podle §243b odst.1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V dané věci stěžovatelka požaduje v petitu ústavní stížnosti zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně. Z petitu a ani z obsahu ústavní stížnosti ovšem není nikterak zřejmé, že by směřovala i proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který dovolání stěžovatelky odmítl jako zjevně bezdůvodné. V tomto světle je třeba hodnotit přípustnost, resp. včasnost podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu prvého stupně a odvolacího soudu, je třeba posuzovat lhůtu pro její podání od okamžiku doručení rozhodnutí odvolacího soudu.
Je tomu tak proto, že podle zákona o Ústavním soudu musí být ústavní stížnost podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a to proti tomuto rozhodnutí. Jedinou výjimkou je případ, na který pamatuje ustanovení §72 odst. 4, které umožňuje, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. V daném případě však dovolání nebylo odmítnuto jako nepřípustné. Naopak dovolání bylo přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., což dovolací soud správně v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí. K odmítnutí dovolání tedy nedošlo proto, že by rozhodnutí o přípustnosti dovolání záviselo na uvážení dovolacího soudu, ale proto, že dovolací soud jej shledal podle §243b odst. 1 o. s. ř. zjevně bezdůvodným.
Podle zápisu uvedeného na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2005, č. j. 27 Co 23/2005-156, obdržela stěžovatelka, resp. její právní zástupce, uvedené rozhodnutí dne 24. 6. 2005. Od tohoto data počala podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu běžet 60 denní lhůta pro podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána Ústavnímu soudu až dne 8. 9. 2006, je zcela evidentní, že byla podána opožděně.
Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 15. listopadu 2006
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj