ECLI:CZ:US:2006:2.US.662.05
sp. zn. II. ÚS 662/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti O. L., právně zastoupeného Mgr. Evou Karasovou, advokátkou se sídlem Štefánikova 64, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 8 To 344/2005, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 5 T 88/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů a uvádí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2003 uznán vinným ze spáchání trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 150 hodin.
Napadeným usnesením soudu I. stupně byl podle §340b odst. 1 trestního řádu stěžovateli přeměněn zbytek trestu obecně prospěšných prací ve výměře 146 hodin na trest odnětí svobody v celkové délce 73 dnů se zařazením do věznice s dozorem, s odůvodněním, že stěžovatel vykonal pouhé 4 hodiny obecně prospěšných prací. Stěžovatel podal proti usnesení stížnost, v níž namítal, že trest začal vykonávat, avšak vzhledem ke svému špatnému zdravotnímu stavu musel s výkonem obecně prospěšných prací skončit. Podle jeho tvrzení vykonal 8 hodin z celkových 150 hodin. Krajský soud v Brně stížnost zamítl s tím, že stěžovateli začala běžet jednoroční lhůta pro vykonání obecně prospěšných prací dne 9. 9. 2003. Několikrát byl vyzýván probační a mediační službou, aby se dostavil k jednání, protože bylo zjištěno, že trest obecně prospěšných prací nevykonává. Podle názoru soudu nemůže obstát tvrzení o špatném zdravotním stavu, když ve spisu je založena lékařská zpráva, že pracovní neschopnost byla stěžovateli vystavena ve dnech od 15. 7. do 4. 8. 2004. V době od 9. 9. 2003 do 9. 9. 2004 v další pracovní neschopnosti nebyl. Krajský soud shodně se soudem I. stupně na straně stěžovatele neshledal žádné objektivní zákonné překážky, které by mu bránily ve výkonu trestu obecně prospěšných prací.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že v průběhu výkonu obecně prospěšných prací byl opakovaně zaměňován s osobou svého bratrance J. L., který byl odsouzen tímtéž trestním příkazem. Záměna těchto osob se podle stěžovatele projevila v doručování písemností ze strany soudu, jakož i v korespondenci probačního úředníka se soudem. Stěžovatel dále uvádí, že se v průběhu výkonu trestu obecně prospěšných prací zhoršil jeho zdravotní stav, který mu výkon tohoto trestu znemožnil. Je sice pravdou, že prokázal své zdravotní problémy pouze krátkodobou neschopností, ale jeho zdravotní stav je vážný, omezuje jej v pohybu a v nejbližší době si vyžádá operativní zákrok.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení práv fyzických nebo právnických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud v minulosti rovněž mnohokrát zdůraznil, že není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani činnost těchto orgánů nahrazovat. Na druhé straně je však Ústavní soud oprávněn, ale i povinen, posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004 ve věci sp. zn. II. ÚS 168/03, Sbírka nálezů s usnesení Ústavního soudu, svazek č. 33, nález č. 78, str. 255 a násl.).
Ve smyslu argumentace obsažené v ústavní stížnosti Ústavní soud zkoumal, zda napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do komplexu práv stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel odmítl právní závěr obecných soudů, že zavinil nevykonání větší části trestu obecně prospěšných prací. Městský soud při svém rozhodování vycházel ze zpráv probační a mediační služby a ze sdělení vedoucího Úřadu Městské části Brno-Starý Lískovec, kde měl být trest do roka od jeho nařízení vykonán, z něhož vyplynulo, že zde stěžovatel odpracoval pouze 4 hodiny, a to po termínu 16. 4. 2004. Stěžovatel byl opakovaně upozorňován na eventuální trestně právní následky svého počínání, a byl vyzván k pokračování ve výkonu trestu. Krajský soud se v podstatě ztotožnil s hodnocením městského soudu.
Trest obecně prospěšných prací je trestem alternativním, ukládaným za situace, kdy jsou podmínky pro uložení trestu odnětí svobody. V takové situaci je na odsouzeném, aby řádným výkonem trestu a svým chováním nezapříčinil přeměnu trestu. K závěrům obecných soudů, které na základě provedených důkazů nabyly přesvědčení, že stěžovatel neposkytl při dojednávání konkrétních podmínek výkonu trestu efektivní součinnost, tedy nevyvinul žádnou věrohodnou iniciativu směřující k vykonání trestu obecně prospěšných prací v zákonem stanovené lhůtě, i když musel být srozuměn s možností přeměny trestu, nemůže mít Ústavní soud, v rámci vymezeném pro jeho rozhodování, výhrady.
Ústavní soud, který měl k dispozici příslušný trestní spis, však dodává, že námitka ohledně záměny osob, tj. osoby stěžovatele a J. L., je důvodná. Ze spisu je patrné, že ze strany Městského soudu došlo v několika případech k omylu při doručování písemností a místo O. L. bylo doručováno na jméno J. L. Ve spisu je založen úřední záznam ze dne 12. 5. 2003, v němž se mimo jiné uvádí, že stěžovatel změnil místo pobytu a zdržuje se na adrese Sevastopolská 9, přesto mu však bylo několikrát doručováno na adresu Kurská 4. Uvedené nesrovnalosti pak vedly k tomu, že již nařízené veřejné zasedání muselo být několikrát odročeno. Nakonec byl na stěžovatele dne 5. 1. 2005 vydán příkaz k zatčení, což v dané situaci nebylo zcela adekvátní opatření. Tyto skutečnosti však neměly zásadní vliv na podstatu rozhodnutí obecných soudů o přeměně zbytku trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody.
Protože se v daném případě stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod, Ústavní soud návrh bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2006
Stanislav Balík
předseda senátu