ECLI:CZ:US:2006:2.US.713.05
sp. zn. II. ÚS 713/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky O. L., zastoupené JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem Evropská 237, Praha 6, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.10.2005, sp. zn. 6 To 400/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadla stěžovatelka rozhodnutí obecného soudu citované v záhlaví a tvrdí, že jím byly porušeny principy uvedené v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina") a čl. 4 ve spojení s čl. 90 a 95 Ústavy ČR, přičemž navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud zjistil z obsahu k ústavní stížnosti přiložených dokumentů, že v dané věci obecný soud dospěl ke zjištění, že stěžovatelka dne 2. 2. 2000 jako revizní technička při revizi plynového zařízení v obytném domě nevyvodila žádné důsledky ze závad, které zjistila v bytě ve 4. podlaží a které byly shodné se závadami zjištěnými při první revizi dne 16. 1. 1997, a dále nepožadovala předložení kontrol komínů, tedy hrubým způsobem porušila vyhlášku ČÚBP č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízeních, načež dne 16. 3. 2003 kolem 01.00 hodin došlo v předmětném bytě k úmrtí nájemce J. T., a za příčinu jeho smrti byla označena otrava oxidem uhelnatým ze spalin, které unikly od průtokového ohřívače teplé vody v koupelně, neboť připojení tohoto plynového spotřebiče a stav komínů neodpovídal platným normám. Tím dle rozsudku Obvodního soudu ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 5 T 156/2004, jinému z nedbalosti způsobila smrt a tento čin spáchala proto, že porušila důležitou povinnost vyplývající z jejího zaměstnání, čímž spáchala trestný čin ublížení na zdraví dle ust. §224 odst. 1, 2 trestného zákona a byla odsouzena podle ust. §224 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž podle ust. §58 odst. 1 a §59 odst. 1 trestního zákona se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání tří roků (totéž platí o spoluobžalovaném F. F.).
V odvolacím řízení, pokud jde o meritum věci, odvolací soud soudu prvního stupně v podstatě nic nevytkl a ztotožnil se s jeho závěry, přičemž podle ust. §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil u obou obžalovaných pouze ve výroku o trestu. Za podmínek ust. §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že stěžovatelce, kromě již obvodním soudem jí uloženého trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmínečným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let, navíc uložil dle ust. §49 odst. 1 trestního zákona trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat revize plynových zařízení jako soukromá podnikatelka na dobu tří let.
Úvodem ústavně právního přezkumu dané věci Ústavní soud uvádí, že stěžovatelka neuplatnila obsahově žádnou ústavněprávní argumentaci, přičemž její poukaz na tvrzené porušení výše uváděných článků Ústavy a hlavy páté Listiny napadeným rozhodnutím městského soudu byl pouze formální, nepodložený námitkami charakteru ústavně právního. Taková konstrukce ústavní stížnosti přitom staví Ústavní soud do pozice soudu v obecném soudnictví, kterážto mu z jeho ústavního vymezení nepřísluší.
Převážnou část ústavní stížnosti tvoří reprodukce odůvodnění obvodního a městského soudu bez jakýchkoli námitek, přičemž v podstatě jen na dvou místech - co do rozsahu navíc velice krátkých - jsou obsaženy námitky proti napadenému rozhodnutí.
Stěžovatelka uvádí, že s názorem odvolacího soudu a s jeho vývody nesouhlasí, neboť jeho hodnocení neodpovídá jak prokázaným skutečnostem, tak i provedl nesprávné právní závěry. Pokud jde o první část uvedené nesouhlasné konstrukce stěžovatelky, ta zřejmě směřuje do sféry skutkového stavu, do oblasti hodnocení důkazů. K tomu Ústavní soud uvádí následující.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále "Ústavy") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v občanskoprávním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu napadených rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tedy k zjištění, zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručené práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy, a zda lze řízení jako celek (ve výsledku) pokládat za spravedlivé (srov. např. III. ÚS 15/06).
O nepřípustné ústavněprávní konsekvence - z hlediska námitek směřujících do přezkumu hodnocení důkazů, resp. posuzování skutkového stavu jako správně zjištěného obecnými soudy - by mohlo jít toliko tehdy, jestliže soudy očividně a neodůvodněně vybočily ze zákonných standardů dokazování, nebo pokud hodnocení důkazů a tomu odpovídající skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu); rozpor s požadavky ústavnosti (spravedlivého procesu) je dán také tehdy, jestliže odpovídající skutková zjištění soudy řádně (srozumitelně a přesvědčivě) v rozhodnutí nezdůvodnily.
Nic takového však v dané věci dovodit nelze. Je možné - z hlediska ústavněprávního - uvést, že obvodní i městský soud ohledně spáchání trestného činu trestnými činem ublížení na zdraví podle ust. §224 odst. 1, 2 trestního zákona opřely svá rozhodnutí o adekvátní důkazy (zejména výpovědi svědků, znalecký posudek v oboru bezpečnosti práce - revize plynových zařízení, znalecký posudek k problematice odvodu spalin, znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví soudního lékařství, listinné důkazy), které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí ve smyslu ust. §2 odst. 5 trestního řádu. Úvahy, jimiž se řídily při jejich hodnocení, vyložily dostatečně zevrubně, pročež i v podobě, jež poskytuje potřebný podklad pro kontrolu správnosti na nich založených skutkových závěrů. Jejich reflexí dospěly k přiléhavým závěrům, prostých zjevného faktického omylu či excesu logického (srov. zejména závěr o příčině úmrtí poškozeného, kterou byla otrava oxidem uhelnatým ze spalin, které unikly od průtokového ohřívače teplé vody v koupelně, neboť připojení tohoto plynového spotřebiče a stav komínů neodpovídal platným normám; dále závěr v tom směru, že stěžovatelka při dvou revizích plynového zařízení po sobě zjistila stále se opakující závady v bytě, který užíval poškozený, přičemž je v revizní zprávě pouze zopakovala s uložením termínu k jejich odstranění, aniž si současně nechala předložit kontroly komínů). Městský soud se rovněž uspokojivě vypořádal se skutečnostmi namítanými stěžovatelkou v odvolání. I kdyby přitom napadené skutkové závěry byly kritizovatelné z hlediska správnosti, ústavněprávní reflex (jak bylo vyloženo) má jen extrémní vybočení ze zákonného rámce provádění a hodnocení důkazů, což stěžovatelka nedoložila. Obecným soudům nelze ani vytýkat nedostatek přiléhavého odůvodnění rozhodnutí, která ve stěžovatelčině věci vydaly.
Rovněž v právním posouzení věci (v jeho jednotlivých částech) nelze nalézt jakýkoli prvek libovůle, resp. že by výkladem rozhodného hmotného práva mohlo být porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Obecné soudy správně aplikovaly na danou věc vyhlášku Českého úřadu bezpečnosti práce o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení č. 85/1978 Sb., která se vztahuje na organizace, které vyrábějí, montují, provozují, opravují, udržují plynová zařízení nebo provádějí jejich revize. Pokud jde o jednotlivá relevantní ustanovení této vyhlášky ve vztahu k dané věci, lze poukázat především (uváděno toliko demonstrativně) na ust. §4 odst. 2, dle kterého "Jestliže je součástí zařízení i zařízení elektrické, tlakové, zdvihací nebo jiné, prověří se při revizi celého zařízení, zda u těchto zařízení byla provedena revize podle zvláštních předpisů. 5) Ve zprávě o revizi zařízení se o tom učiní záznam." a na ust. §7 odst. 3 písm. e), dle kterého "Při provozní revizi se podle charakteru zařízení prověří zejména funkce odtahových systémů, větrání, odsávání a celková funkce zařízení." Je tedy zřejmé, že stěžovatelka měla po posouzení plynového spotřebiče v daném bytě žádat předložení kontrol komínů (posudků kouřových cest) a výsledek potom zapsat do revizní zprávy. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, porušila závažným způsobem citovanou vyhlášku (je možné též poukázat na porušení ust. §13 odst. 1 písm. d) dané vyhlášky stěžovatelkou, dle kterého "Revizní technik pověřený revizí zařízení je povinen zejména v případě, že zařízení bezprostředně ohrožuje život a zdraví pracovníků nebo majetek, navrhnout okamžitě odstavení zařízení z provozu", přičemž podmínky hypotézy - tj. zařízení bezprostředně ohrožovalo život a zdraví poškozeného - byly podle skutkových zjištění soudů naplněny, stěžovatelka však netrvala na okamžitém odstavení zařízení z provozu), což jak soudy konstatovaly, vedlo v příčinné souvislosti k úmrtí poškozeného, byla z její strany naplněna skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví podle ust. §224 odst. 1, 2 trestního zákona. Ústavní soud konstatuje, že takový právní názor za excesivní (svévolný) pokládat nelze.
Jestliže stěžovatelka namítá, že právě úkolem revizního technika plynového zařízení je revize plynového zařízení, nikoliv kouřovodů, komínů, Ústavní soud jen stručně odkazuje na výše citované ust. §4 odst. 2 a §7 odst. 3 písm. e) vyhlášky, které stanoví určité povinnosti reviznímu techniku i ve vztahu k jiným zařízením, než plynovým. Tvrzení stěžovatele tak nereflektuje úpravu lege lata a zcela irelevantní jsou potom související tvrzení, že v tomto konkrétním případě došlo k závadě na komínu a nikoli na plynovém zařízení. Rovněž není relevantní ve vztahu k výrokům rozhodnutí soudů tvrzení, že revizní technik plynových zařízení nemá ze zákona žádnou možnost ani povinnost během tříleté lhůty, určené pro palnost revize, jakkoli zkontrolovat, zda nájemce udržuje plynové zařízení, či jak se stará vlastník či správce objektu o odstranění závad; výrok o vině a trestu nebyl opřen o takové stěžovatelkou uváděné skutečnosti. Pokud stěžovatelka namítá, že platnost jí provedené revize skončila dne 3.2.2003 a k úmrtí poškozeného došlo až dne 16.3.2003, tj. platnost revize již dávno skončila, Ústavní soud poukazuje na fakt, že s touto námitkou se již - vcelku podrobně a z ústavně právního pohledu zcela uspokojivě - vypořádal městský soud ve svém odůvodnění rozsudku na str. 10, na které Ústavní soud pro stručnost pouze odkazuje (srov. zejména závěr o tom, že na smrti poškozeného se podílel dlouhotrvající stav).
Na tomto základě - tedy po shledání absence zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky - Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost (mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků) podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2006
Stanislav Balík
předseda senátu